Když Eduard Svítivý v jednom z prvních materiálu o Extázi hodnotil její přínos jako svěží závan do zatuchlého undergroundu, klepl tu hlavičku hřebíčku přímo do temene. Ecstasy Of St. Theresa do klasického českého, politického undergroundu už nepatří. Představuje zcela novou generaci hudebníků, nezatíženou mindráky z národní izolace. Dnešní domácí nezávislá scéna je kosmopolitní, vyžaduje orientaci v hudebním dění v zahraničí.

Ecstasy Of St. Theresa funguje rok a půl, ale co bylo před ní, na jakých základech vznikla?

Z Jana Gregara, kterému přátelé říkají Puding (kdysi na nějakém školním lyžáku do sebe dokázal nacpat před dvacet misek oblíbené dětské kašovité hmoty), měl být původně fotbalista. Otec ho však drezůroval zbytečně, neboť syn brzy přičichl ke kytaře a se sportem byl konec. Puding doma drhnul písničky od táboráku, ale už v 7.třídě s dalšími spolužáky Broukem a Karelm Zelenou (později SPS) hraje ve školní kapele, kterou pomohl dát dohromady "jeden akční profesor". Puding pokračuje: " Do Modrejch tanků nás s Broukem dotáhl David Pajer (dnes fotograf, kterého si Ecstasy velmi pochvaluje - pozn. autora), kterej nám vyřídil, že ňáká kapela hledá basáka a kytaristu.

S Janem Muchowem se Puding setkal poprvé na Žofíně: "…byl to takovej nesmělej mladík." Muchow k tomus úsměvem dodává: "V tý době byl Puding - kytarista Modrejch tanků - můj idol, já neuměl hrát ani tři akordy." Pudingovo vybavení tenkrát představovala kytara a kombo, zato Mouchův bratr vlastnil několik zajímavých kytarových efektů. Snad se ani nedozvěděl, že jimi jeden čas Puding obohacoval zvuk Modrech tanků.

Paralelně s Modrejma tankama existovala formace Couchette, kterou vedle Pudinga a Jana Muchowa tvořila ještě zpěvačka Evelyn. Teď to začne být krapet nepřehledné, ale luštěme dál. Jan Muchow zakládá s Karlem Němečkem Nocturno, do kterého přicházejí na inzerát basák David Litvák a bubeník Petr Wegner, kteří spolu prošli formacemi Janis a Hairheads. Vzápětí dostává Puding od Mouchy nabídku, aby v Nocturnu vystřídal Karla. Ten, aby nepřišel zkrátka, přebírá u Tanků post zpěváka. A abychom to dorazili, Nocturno přibírá klávesistu Pavla Rejhoce a Moucha vedle Nocturna hraje i v Modrejch tancích.

Tenhle propletenec, který by si snad zasloužil grafického pavouka, dokumentuje fakt, že pražská scéna byla vždy do jisté míry komunitou určitého počtu spřízněných duší. Jan Muchow dodává: "Teď je toho sice víc, ale pořád jsou to v podstatě ty samý lidi."

Extáze tedy vznikla z jádra Modrejch tanků a Nocturna, kapel, které na sklonku roku 1990 dojížděly. V prvním případě se sralo na zkoušky, v druhém se to podle Mouchy "nikam nehejbalo". Puding s Mouchou mají po ruce naštěstí svůj společný projekt Couchete, do kterého přizvali ještě Petra Wegnera. S Evelyn už ale počítat nemohli, ta o hraní v kapele ztratila zájem. "Jednou takhle sedím u kámoše Petra Macháčka (dnes Naked Souls) a čumim na videu na Sundays a prohodím 'potřeboval bych nějakou zpěvačku'. Macháček na to, že prej by jednu znal. Měl doma kazetu s nahrávkama věcí, co spolu zkoušely dvě holky. Jedna z nich byla Irna - tenkrát s Macháčkem chodila. Pustil jsem si to a bralo mě to hned na poprvý," vzpomíná Muchow. Pak už Irnu pozvali na zkoušku, kde se jim předvedla jako zpěvačka poprvé. "Víš, my jsme takoví tolerantní," vzpomíná trochu negalantně Puding. Ale to je fuk. Kapela je na světě a zbývá už jen vymyslet název.

Po téhle pohádce následuje koncertní debut, samozřejmě, kde jinde než u Bonda na strahovské 007. Přibývají další koncerty, natáčejí se dvě písničky ve studiu u Dana Rodného a o nové kytarovce se Praze brzy ví.

Ecstasy Of St. Theresa přicházejí na domácí scénu se zcela novým soundem, s hudebním cítěním na našich pódiích neobvyklým. Stejně jako spřátelení Naked Souls systematicky pracují s kytarovou vazbou. Puding: "Vazba je v podstatě druh sóla. My neumíme sólovat. Pamatuju se, že když jsme na koncertech Modrejch tanků s Broukem vypadli, tak jediný, co jsme byli v tu chvíli schopný udělat, bylo otočit se ke kombu a nechat kytaru vazbit, aby byla vůbec slyšet. Ta vazba ti dává možnost vytvořit novej zvuk, kterej může bejt důležitější než celá stavba písničky. Když ten zvuk tvoříš, tak máš tisíce možností, vlastn ani nevíš, jak to dopadne." Jan Muchow se připojuje: "Je skvělý, když cejtíš, že to můžeš ovládat. Myslím, že lze mluvit o jiným pojetí hry na kytaru."

V létě 91 čtveřice odjela na několik vystoupen do Holandska a Británie. Neobešlo se to bez laškování s britskými celníky, což zavinila nepozornost tehdejšího manažera skupiny Reného Breily. Ten totiž ve chvíli, kdy pověstným ochráncům britských hranic podával fax od promotéra anglického vystoupení, zapomněl na načmáranou poznámku na druhé straně, která varovala před "těma fuckin' bastards na hranicích". To se pochopitelně fuckin' bastards nelíbilo.

Na podzim se dostavuje první hmatatelný výsledek dosavadní činnosti v podobě čtyřpísňového EP Pigment, které čtveřice vyprodukovala ve vlastní režii. Křest si odbyl s velkou slávou v Rock Café i s Riikkou, Finkou, která čas od času rozšiřuje kapelu na kvintet. Jan Muchow se dnes na debutovou desku dívá už s odstupem: "Kdybysme Pigment natáčeli dnes, tak tam dáme jenom Squarewave a Honeyrain. Ale v zásadě si myslím, že jsme neudělali nějakej rapidní skok. Třeba si to dost namlouvám, ale v Pigmentu byl možná dost velkej impuls pro celou naši nezávislou scénu - že to jde udělat si desku sám, když tě společnosti odmítnou."

Je škoda, že gramofonový průmyslu nás nefunguje stejně hladce, jako v Anglii, protože Extázi si dovedu představit jako "ípíčkovou" kapelu, která by na trh vypouštěla malé desky v krátkém časovém sledu, takže by se jí snáze dařilo udržet kontinuitu vývoje. Za současných podmínek se domácím gramofirmám produkce malých desek nevyplatí a tak půl roku po vydání Pigmentu se Ecstasy Of St, Theresa upsala na jedno album mladé společnosti Reflex records. Důležitou roli při nahrávání měli především dva muži - Ivo Heger z Toyen desku produkoval a anglický zvukový inženýr Colin Stuart stál za mixážním pultem. Colin je v současnosti pro kapelu absolutně nepostradatelný neboť mimo to, že patří mezi nejbližší přátele skupiny, plní i funkci zvukaře a řidiče. S prací ve studiu má bohaté zkušenosti z Británie a navíc je i výborný muzikant. Jednou jsem byl přitom, když si v duetu s Irnou jen tak, za doprovodu kytary, vystřihl krásnou baladu.Složil ji on sám, jmenuje se Drift On Y'r Love a být Ivo Watts Russelem, vydám to v rámci případného příštího projektu Mortail Coil.

Na jaře natočil s kapelou tři videoklipy režisér Martin Benc. Před očima se skládá a rozpadá mozaika ostrých střihů - tanec v divokém šajnu stroboskopů, snímky plodu v těle matky, barvy, barvy… Otázkou je, kolik lidí tohle video uvidí, když volně v prodeji nebude a není jisté, zda poběží v televizi. V hudebním magazínu Bago se pár fragmentů z Thorn In Y'r Grip objevilo, ale víc než informaci, že ten klip existuje, si zmíněná několikasekundová ukázka přinést nemohla (koncem srpna byla na F1 uvedena skladba Squarewave pod názvem Thorn In Y'r Grip !?!)

Ke konci května přichází šňůra koncertů po Čechách a Moravě, která má podpořit nadcházející vydání alba. Původní seznam štací se nakonec trochu scvrkl, což zamrzelo, protože kapela se po delším koncertním půstu ocitla ve formě. Některá vystoupení se opravdu povedla - Ostrava, Olomouc, Plzeň a také pražský křest.

Plzeňské Divadlo pod lampou je menší klub se separátním barem, ve kterém fotograf David Pajer objevil whisky za 17,20. Barák zvenčí trochu připomíná Bránický divadlo, ale sál je maličký. Do zvukové zkoušky ještě dost čau, můžeme se najíst. Z masa samozřejmě ani ťuk - všichni až na Petra jsou přísní vegetariáni. Puding: "Maso nejím rok a půl. Řekl bych, že každej rozumnej člověk, kterej uvažuje o smyslu života, by k tomu mohl dojít. Člověk, kterej zabíjí zvíře kvůli masu, je horší než kanibal, protože to zvíře se obvykle nemůže ani bránit. Obecně jsem přesvědčenej, že člověk je býložravec a je schopen se živit jenom rostlinnou stravou." Při této příležitosti si vzpomínám, že jsme s Pudingem projížděli kolem masokombinátu Písnice. Puding si celý komplex dlouho pozorně prohlížel, až poznamenal: "Podívej, jak je to rozlehlý, prasáci!"

V rychlosti ještě bleskový rozhovor pro plzeňskou TV, zkouška, při které Jan Muchow soudí, že by Irna neměla nikoho svádět spadlým ramínkem a přemlouvá ji, aby si oblekla mikinu, a do sálu se už hrnou lidi.

Kapela dnes hraje opravdu s velkým nasazením, hlavně v Petrovi tentokrát vidím skutečně skvělého bubeníka. Myslím, že by ho brala nejedna kapela z Manchesteru a nejen odtamtud. Je zvláštní, když si člověk uvědomí, že se vyhrával v samých hardrockových skupinách. "Já jsem hrál na bicí v podstatě odjakživa tak nějak hravě. Nemusel jsem se ani moc přeorientovávat - takhle jsem to prostě vždycky cítil. V Janisu mě naopak okřikovali, že jednoduchosti je síla."

Lidi, kteří přišli na koncert, se nechávají unášet vazbami, které mi mimochodem poprvé znějí funkčně a střídmě, reagují pozitivně a zřejmě vesměs věděli, do čeho jdou.

Asi hodinu po vystoupení se ještě jede do plzeňského Radia FM Plus na rozhovor, který s tam budou asi pamatovat. Hoši i Irna byli v dobré náladě, hodně řeční, navíc moderátora trochu zaskočili svými hudebními přáními (KLF, 808 State).

Úspěšné plzeňské vystoupení se opakuje 23. Června v pražském Bunkru, kde Ecstasy Of St. Theresa křtí LP Susurrate. Díky dobré propagaci se ten večer našlo cestu do Bunkru hodně lidí, kupodivu i dost mladých fanynek - podle kolegy MC Bidla tzv. hellichovky - na které jsem už moc nesázel. Předpokládal jsem, že vazby jim daly zapomenout na hitovku What's. Ten večer jsem viděl asi osud nejlepší koncert Ecstasy - velmi dobrý zvuk (Colin Stuart), skvělá světla, ideální atmosféra. V téhle formě by si zasloužili atraktivní zahraniční turné. Něco zajímavého se začíná křesat, ale na podrobnosti je ještě brzy.

Na Susurrate najdeme osm písniček z kolektivní dílny celé skupiny, ačkoliv "relativně nejvíc přichází s nápadama Honza Muchow". Zdá se, že invence je stále dost. "Zatím to jde lehce", tvrdí Puding a klepe při tom na mramor. "Nejde o to, abysme měli x písniček, ale třeba pár s různým zvukem." Páteří alba jsou pecky Pistacchio Places, Icecream Star, Thorn in Y´r Grip a Absinth. Novou polohu skupiny představují dvě pomalé skladby - křehký hold Ali Shaw To Alison a Seven, jediná věc, na které se objevuje finská výpomoc Riikka. Ta prý už bude s Extází spolupracovat méně. Výtky v souvislosti se zvukem Susurrate, který připomíná My Bloody Valentine, cítí členové jako křivdu. Vlivy přicházejí z různých stran, ale My Bloody v době natáčení Susurrate údajně žádnou stěžejní roli nehráli. Daleko více všichni v současnosti ulítávají na Cranes nebo Massive Attack.

V době, kdy Ecstasy Of St. Theresa relaxuje, členové za vydělané peníze doplňují nástrojové vybavení a za zbytky si kupují "noviny, cigarety, zmrzliny a tak", jsem pozval baskytaristu EOST Pudinga na kus řeči. Povídali jsme si o všem možném z toho o muzice nejméně. Věděl jsem, že měl a má problémy s hledáním bytu, jeden čas dokonce obýval známý holešovický squat: "...měsíc jsem tam bydlel neustále, ale jinak tam ten byt byl furt k dispozici. Teď už tam bydlí jen Honza Linek - od tý akce s fízlama se všichni vystěhovali. Je to na palici - nejdřív obvodní úřad lidi, co tam původně bydleli, vyhodí, pak se tam nic neděje, nastěhujou se tam noví lidi, zas je vyhodí...vopruz, nechápu. Ty krysí úředníci prostě využívají toho, že zbylo plno bytů a podle toho to taky vypadá. Držej ty byty pro sebe a normální lidi nemaj kde bydlet. Když se o ten byt nikdo nestará, tak bys měl mít právo se tam nastěhovat." Občas až neuvěřitelné zákruty Pudingova života ho však také na nějaký čas zavedly do bohnického blázince. Při vzpomínce na tuto peripetii mi mimo jiné řekl: "Člověk si nedovede představit zvenčí, jak to tam vypadá. Když jsem tam šel, měl jsem z toho dost honičky. Ty lidi co tam jsou zavřený, jsou často silně nadaný, až geniální, ale jenom v jednom směru. Jeden člověk uměl třeba úplně skvěle kreslit, jinej byl zase výbornej matematik. Ten ústav z nich ale dělá hovada - prášky, elektrošoky. Měl jsem tam čas pozorovat lidi a přemejšlet o nich. Každej z těch lidí byl naprosto výjimečnej. Určitě to je zajímavá zkušenost. A inspirativní pro kohokoliv - muzikanta, fotografa... Ten čas tam ubíhá strašně pomalu, máš čas o všem přemejšlet." Když hovoříte s Pudingem, určitě narazíte na zbrojení, militarismus a podobné radosti. Co taky čekat od člověka, který hrál ligu za Modrý tanky. Jaký je tedy výsledný Pudingův vztah k armádě a "nejčestnější" povinnosti každého mladého muže: "...není to nic jinýho, než omezování osobnosti a degradace člověka. Dva roky nebo kolik se připravovat na zabíjení někoho jinýho. Armáda je prostě debilní instituce, která staví lidi proti sobě. Dokud armády budou existovat, svět nikdy nebude normální. Lampasáci maj tu moc tě zavřít, když odmítneš jít na vojnu - to je strašný omezování. A civilní služba je o tom samým. Války ještě nikdy nic nevyřešily, to je prostě fakt. A lidi, který o nich rozhodujou, jsou kanibalové lidský duše."

A Pudingu, jsi maximálně spokojenej s tím, co děláš? "Nevím, asi ne, člověče. Přijde doba, kdy nebudu dělat v rádiu a budu se učit na španělku. Klasiku, prstama. Klasickej zvuk španělky mě vážně bere."

Těsně před tím, než jsme se rozešli, jsem se Pudinga zeptal: Některá hudba, aby se dokonale prožila, vyžaduje stavy vzrušení vyvolané třeba drogami. Co vyžaduje hudba, kterou hraje Ecstasy Of St. Theresa? Odpověděl mi: "Pozorně poslouchat!"