Na tento koncert jsem se hodně těšil, a to hned ze tří důvodů. Prvním byla Laika, anglická triphopová kapela, druhým Ecstasy of Saint Theresa, která se po dvou letech vrátila na pódia a třetím fakt, že se koncert konal v Roxy, kde vždy hraje nějaký ten známější DJ. Jak napsal jeden můj kolega - publicista, Roxy je pohodový podnik. Nikdo neprudí po skončení koncertu, dva bary, dobří DJové - jenže Roxy je možná pohodové až moc. Rozhodně si tam nic nedělají z termínů jako "začátek akce" a "dochvilnost". Takže, jestliže koncert měl začít v devět, tak EOST se dostali na pódium ve čtvrt na jedenáct a Laika až v půl dvanácté.

Ecstasy of Saint Theresa, hlavní projekt Jana P. Muchowa, je asi jedna z nejoriginálnějších a nejpřínosnějších českých kapel. Vyvinula se z nezávislé kytarovky, přes ambientní období alba Free-D, až po dnešní jakoby industriálně-ambientní spolek. Ve čtyřiceti minutách, které měli jako předkapela k dispozici, se Muchow & spol. předvedli v tom nejlepším světle. Mísili své typické analogové zvuky (jak poznamenal jeden známý, "jako když ladíte krátkovlnné rádio") s hutnými rytmy, které se vytrácely a opět vracely, aby vás přesvědčily o tom, že EOST nehraje hudbu, ve které vždy víte, co příjde v přístím taktu. Muchow má slabost pro zpěvačky (kdo by neměl, že) a za svou kariéru již s nemálo kusy tohoto živočišného druhu pracoval, a tak si umí dobře vybrat. Ta nynější sice není éterická bytost, jakou bychom u EOST očekávali, ale zpívat rozhodně umí (kéž by každá zpěvačka zpívala takhle dobře) a její vystoupení potvrdilo standardní kvalitu vokální sekce EOST. Zkrátka, EOST se po odmlce vrátila, a ukázala, že se u nás také umí dělat hudba na úrovni.

Laika je anglická kapela, hrající moderní elektroniku. Už tento samotný fakt naznačuje, že to nebude žádný vopruz. Dodáme-li, že jádro kapely tvoří Guy Fixsen (mj. producent The Breeders, My Bloody Valentine, hrával v Ecstasy of Sain Theresa) a Margaret Fiedler (ex-Moonshake), je jasné, která bije. Laika má zatím na kontě dvě alba (Silver Apples Of The Moon, Too Pure Records, 1994 a Sounds of The Satellites, Too Pure, 1997) a obě jsou výborná. Laika skvěle kombinuje triphop s ambientem a výsledek je hudba, která potěší, naladí a zanechá po sobě jemně melancholický pocit. Na koncertě Laika předvedla skladby z obou alb, a to značně přesvědčivě. Guy obsluhoval klávesy, ze kterých šla převážná většina bicích a nejrůznějších samplů a zvuků, Margaret hrála-nehrála na kytaru (velmi osobitým způsobem na ní vydávala různé kvílení a skřípání), rytmická sekce se pak skládala z bubínků a baskytary. Hráli skvěle. Na vystoupení bylo znát, že členové kapely nejsou žádní začátečníci a že mají již ledacos za sebou. Profesionalita, dobrý zvuk (snad jen zpěv mohl být víc slyšet) a nápadité melodie a aranžmá, to vše z koncertu Laiky udělalo neobyčejný, místy až mystický zážitek. Doufejme, že Guy a Margaret budou pokračovat v nastoupené cestě a že nám je D Smack U opět někdy přiveze.