Pražská kapela Ecstasy Of St. Theresa platila někdy před čtyřmi lety za zásadní spolek: po přece jen tehdejší době trochu poplatné nahrávce Susurrate jí vyšlo povedené EP Peel Session a skvělé album Free-D, nahrané v roce 1993 v Londýně. Kapela slavila úspěch v cizině, měla nepočetné, ale fajn koncerty. Čekalo se, že oni budou jedněmi z mála, kdo dokážou, že i v našich zemích žijí hudební talenty srovnatelné z cizinou - a vědělo se, že za takové jsou lidi z EOST už některými vizionáři v Evropě a Anglii považovaní. Free-D se ocitalo v anketách o nejlepší album roku i v cizích časopisech, na vystoupení v Planetáriu ve Stromovce doplněném kosmickou projekcí se přijeli podívat i zástupci britského tisku: české publikum sedělo a koukalo, zatímco anglický novinář tancoval. Výsledkem bylo, že tuzemci, neuvyklí takovému dění na skoro ambientním koncertě, byli otrávení, že se jim někdo zmítá před očima, když si v klidu sedí na zemi, a dotyčný publicista zase doma v časopise nadával, jací jsou Češi nechápavci.

Členové kapely se po tomhle koncertě rozptýlili, zůstal jen Jan P. Muchow. Nejdřív plánoval, že kapela bude jeho sólový projekt a ostatní hudebníci budou fungovat pouze jako hosté, ale potom se mu znelíbila i tahle idea.
Firma Go!Discs, kde vyšlo Free-D a kde měly vycházet i další desky kapely, nato zkrachovala a nastal zásadní problém, který se nevyřešil dodnes: kdo vydá další desku Ecstasy Of St. Theresa.

J.P.M. žil nějaký čas v Británii, pak si zahrál ve filmu Šeptej, režíroval pár klipů, producentsky se podílel na několika českých deskách (a sem tam funguje jako DJ, i když tuhle činnost nepovažuje za svou doménu; pravda je taková, že s technikou mixování se sice vytahovat nemůže, ale má kupu vynikajících desek; podobně jako třeba Dušan Only One a Jan 2 je jedním z lidí, kteří mají úžasný hudební vkus a cit, ale priority staví jinam než do toho, aby hodiny a hodiny studovali DJské fígle. Je věc každého, jestli bude považovat za dobré jen ty DJe, kteří umějí skvěle mixovat - lze jen doporučit, aby lidi, kteří se opravdu zajímají o muziku sem tam přimhouřili oko: s přimhouřenýma očima se dá zažít spousta skvělých věcí).

Nová kapela, vytvořená postupně okolo Muchowa, začala zkoušet a nahrávat dema, ale i koncertovat. Vystoupení na několika akcích nejen v Praze byla půvabná a úspěšná. Několikrát se hovořilo o tom, že další album konečně vyjde, ale vždycky z toho sešlo; jedný výsledek nahrávání, který je jakž takž oficiální, je roztomilá skladba jménem Winter #2 (Tuhazima Mix) na kompilaci pražské pidifirmy Mr. Cucumber Records, která vyšla jako příloha posledního Živlu - neznamená to ale, že by tu mělo vyjít i album. Skladby, které na něm asi původně měly být, kapela zčásti předělala, zčásti zahodila a nyní už pracuje na dalších. Má novou zkušebnu, která slouží i jako malé nahrávací studio, a pilně ji dovybavuje. Její muzika zní pořád skvěle a není vůbec o nic méně zajímavá než věci, které dělala EOST dřív - spíš naopak: i nové skladby jsou lehce zázračnými výboji mimo hlavní hudební proudy, kapela si tiše osahává, kam až se dá jít, vyrábí prazvláštní zvuky a přitom snad víc než na Free-D dokáže udržet formu celkem přístupné písničky. Že EOST je přes všechnu originalitu přístupná, může být sice zdání dané tím, že jsme se za ty čtyři roky, kdy se toho v muzice tolik stalo, naučili vnímat hudbu jinak a nelpět na struktuře, ale mimo pochybnost je, že EOST je skvělá kapela, která kouká dopředu. Je to muzika pro lidi, kteří chtějí od hudby víc než jen kulisu. Některé písničky jsou zařaditelné mezi ambient, ale - hodně i díky nové zpěvačce a na koncertech i rapperovi - zdaleka nemůžeme říct, že Ecstasy Of St. Theresa je nějaký ambientní projekt. Kdo je viděl třeba v Jelením příkopě, zažil, jak živoucí jejich skladby jsou.

Poté, co se objevila Winter #2  a Radiem 1 proběhlo několik dalších nových skladeb, nastal vlastně nejvyšší čas si s Ecstasy Of St. Theresa (nyní fungující v čtyřčlenném modelu půvabná zpěvačka Kateřina, Jan P. Muchow, Petr Macháček, obsluhující na pódiu horu mašinek a bubeník Honza Němeček) sednout a tahat z ní rozumy o tom, co se děje.

Honzo, můžeš nějak v kostce přiblížit, co se s kapelou dělo zhruba od doby Free-D?

JPM: Už v době nahrávání se lišily naše názory na muziku a vytrácely se i sympatie. Po nahrávání jsme se potkali ještě v Planetáriu a potom se úplně rozešly i naše osudy. Udělali jsme ještě singl s remixy z Free-D, pak jsem natočil dvě skladby s Charlottou (zpěvačka Charlie One z Ohm Square a Wubble-U - pozn. aut.), které ale vyšly jen jako white label. Potom se rozpadala i firma i Go!Discs a singl oficiálně nevyšel. Vrátil jsem se z Anglie do Prahy a nechtěl jsem shánět lidi nějak na inzeráty, doufal jsem, že je potkám, a potkal jsem... sedí tady vedle mě.

Kde je konec lidem z minulé EOST?

JPM: Zpěvačka Irena se vdala v Anglii, asi před rokem se vrátila. Žije u maminky a nechce už zpívat, ovšem přemýšlí, že se do Anglie vrátí. Bubeník Petr Wegener dělá produkci v časopisech Stereo & Video a Internet. A Pudink vystřídal několik zaměstnání a zkouší dát něco do kupy právě s Petrem.

Jak jste se potkávali se současnou sestavou?

JPM: Petr Macháček už s kapelou hrál někdy v roce 1992 jako stálý host... a ti další lidi, to tak vyplynulo. Káťu jsem oslovil a ona mě poslala někam, ale pak (smích) dostala rozum, a...

Proč jsi nechtěla?

K: Mně se to nějak nelíbilo, a pak (smích) jsem neměla do čeho píchnout, potkala jsem Honzu a tak jsem se mu někdy po půl roce vetřela, že jsem si to jako rozmyslela.

Jak to bylo dál s nahráváním a koncerty?

JPM: Jednu z věcí, kterou jsem dělal s Charlottou, ještě hrajeme, ty ostatní prostě přibývaly, některý jsem měl připravený, jiný vznikaly na místě. Tenhle styl muziky se vlastně nahrává pořád, když máš sekvencer a děláš pořád nějaký dema.

PM: Taky jsme nahráli několik věcí, když jsme byli před dvěma lety v Anglii, ale to bylo tak, že něco nahraješ, za půl roku si to poslechneš a odložíš - potřebuješ odstup.

Pak se dělo co?

JPM: První oficiální koncert jsme měli s kapelou Laika (12. dubna 1997 v Roxy (roztomilou recenzi koncertu z jednoho internetového studentského magazínu si můžete přečíst, když dorazíte na ofsem.pinknet.cz/cgi-bin/whichcode/cislo04/A_dalsi/koncert.html - pozn. aut.) - její člen Guy Fixsen produkoval Free-D a chtěl, abychom s nimi hráli. Kateřina do té doby nikdy nezpívala s kapelou, i když v divadle už zpívala dřív... potom jsme šli k D Smack U, protože jsme zjistili, že zařizovat si koncerty na vlastní triko je peklo.
Samy se nám ozývaly i gramofonový firmy, třeba Too Pure, ale těm se naše nahrávky ve finále zdály moc podivný - nevěděli, jak by tomu udělali marketing. Potom se to zdálo na spadnutí s Rough Trade, kvůli nimž jsme šli do studia natáčet - a dopadlo to stejně. Pak se zdálo, že to vydáme na labelu, který založili Cocteau Twins, ale ti se pak dostali do problémů... Jejich studio stálo hrozně pěněz, kapela se rozpadla a oni nemají peníze na provoz firmy. Přemýšleli jsme, že to vyjde v Čechách, byli jsme na Warnerech, ale nevyšlo to, ten chod firmy by stál asi víc, než by vydělal prodej desky... mají moc sekretářek a někdo je musí živit.
Udělat desku u malý firmy je hezký, ale vydávat ji jen proto, abys ji měl v pokoji, je zbytečný: když už, tak aby byla na krámech a trochu se o ní vědělo.

Jak to dopadlo s těmi Go!Discs? Prý jste byli vázaní nějakou smlouvou...

JPM: Čekali jsme rok, než se podařilo věc právně vyřešit - byla to smlouva na pět desek.

Takže v tuhle chvíli nemáte konkrétní firmu...

JPM: Máme konkrétní hovno. (záchvat smíchu v okruhu pěti metrů)

PM: teď jsme taky byli čtrnáct dní na chatě, kde jsme udělali pár nových věcí...

Jediná vaše aktuálně vydaná písnička je skladba na výběru Mr. Cucumber Records, když nepočítám pár vypálených cédéček v rádiu.

JPM: Ty jsme tam dali hlavně proto, aby když nás bude někdo chtít hrát třeba před koncertem, nemusel pouštět starý věci.

Co všechno se děje na vašich koncertech, co tam kdo děláte, co vaše mašinky?

JPM: Já nemám koncerty moc rád, protože vždycky vím, že to nebude, jak bych chtěl - jako kdybys šla ven a věděla, že tě přejede auto a zmokneš.
Snažíme se hrát co nevíc live, ale některý zvuky, co používáme, by nešly živě zahrát, takže na ně používáme hard disk. Teď jsme ještě zdvojili perkusivní sekci, takže kromě bubeníka mám ještě perkusistu Marka Malého a hosty - Kryštofa Bartoška a často i Aarona, který rapuje. Někdy je jeho místo třeba tam, kde nejsou bicí, a on určuje svým hlasem rytmus.

K: Máme rádi hip hop a líbí se nám, jak to dělá Aaron, je vždycky úžasně připravenej, nosí si papíry s textama.

JPM: Lidi nám říkají, že se k nám rap nehodí - ale to je právě ono!

Texty píšeš sama, Kateřino?

K: Mám takový sešit a tam si píšu pocity... (po menší bitce mezi K a JPM spatřím sešitek, kde je mimo jiné nakreslená rybička, vodička a výkřik 'Nebuď blbá' - pozn. aut.)... pro mě text není nejdůležitější část muziky... (zbytek kapely dodává, že někdy text vzniká až poté, co vznikne melodie - pozn. aut.).

JPM: Naše texty jsou postupně víc osobní, po space... through space (kousek jedné roztomilé věci na Free-D - pozn. aut.) je to víc o lidech.

K: Tohle není hudba o tom 'chceme vám sdělit nějakou pravdu'.

Jak to funguje, když uděláte text a přijde Aaron s nějakou svou věcí?

JPM: On to píše, až když slyší, co Káča zpívá. V Démonech to je třeba tak, že Kátina část je o tom, že... třeba jako v Twin Peaks: máš něco, co nikdo nezná, ale ty s tím nějakým způsobem komunikuješ. Část, kterou zpívá Káča, je o tom, že dotyčnýho člověka ten démon ničí, ale on ho potřebuje k životu, je na něm závislý a člověk chce, aby mu dal nějaký znamení, protože sám váhá, jestli ten démon je - a Aaronova část vychází z pozice, že někdo k tomu samýmu tématu mluví z jinýho pohledu.

JN: A v jiných skladbách zase Aaron přitaká tomu, co Kateřina zpívá.

Nevadí vám, že jste s tolika věcmi sami?

JPM: Každá přemíra snahy nebo křeč se odrazí zpátky - necpeme věci tam, kam nepatří. Ne že by stačilo k uspokojení hrát v kapele, jejíž písničky nikdo nezná, ale třeba se to změní. Člověk má různý období, já jsem měl velký štěstí a teď se to trošku otočilo: když se někde vyskytla původní Extáze, tak lidi skoro vytahovali kobereček, teď musíme holt jít tím štěrkem.

JN: Když vidíš některý comebacky a věci, co se v muzice dějou, tak tě spíš posílí, že jsi underground.

K: Přece to všechno není o tom, že jsi v kapele a tak musíš do roka vydat desku - nějaká snaha od nás byla... A myslím, že to není ještě tak tragický.

JPM: Za pár let třeba nebude hudební byznys vůbec fungovat jako teď a lidi si budou všehcno stahovat z internetu; možná bude takovej chaos, že nebudeš ani vědět, že někdo vydává desku. Dřív jsem si myslel, že kapela, co nevydává desky, jako by neexistovala - ale už si to nemyslím.

Pokud to bude takhle, tak na to jste dobře připravení :-)

JPM: My jsme byli vždycky takoví průkopníci (smích).

Co děláte kromě EOST? Tys režíroval klipy...

JPM: Mě film vždycky bavil a můžu ho dělat v padesáti, na rozdíl od muziky - nechci v tom věku skákat po pódiu, takže jsem se na film zatím vybodnul.

Kateřino, ty jsi divadelní a nejen divadelní herečka...

K: (stydlivě a zmateně): Stala jsem se členkou činohry Národního divadla, taky hraju ve filmech lidí z FAMU... a koukám na televizi.

A vy?

PM: Seznámil jsem se s kameramanem Sašou, je to takovej příjemnej tlouštík s velkou želvou, mám ho hrozně rád - dělám mu pomocnýho kameramana.

JN: Chvilku jsem dělal s Paskvilem, pak jsem prodával nějaký čisticí stroje...

Obcházel jsi byty s vysavači?!

JN: (skromně) Ne, trochu v jiný formě - prodával jsem průmyslový stroje na hrady, zámky a letiště. Teď pomáhám při různých natáčeních, dělám na nich vlastně jakoukoli práci.

---

Držíme Ecstasy Of St. Theresa palce, aby přes veškerou oddanost svým představám našla co největší okruh posluchačů - jakkoli je jasné, že tohle není hudba pro davy, nejde ani o nějaký úlet, který by neměl co říci; s naší obvyklou dávkou vizionářství se dá říci, že pokud tvorba této party dosáhne širší obliby, zas jednou zvítězí oduševnělá muzika nad konzumní hmotou.