Live: The Orb, Fun Da Mental, Tribal Drift, Liquid Harmony, Ecstasy of st. Theresa, Skyline

Určitě každý máte pár momentů, které se ve vašem životě udály, na které nikdy nezapomenete. Pro mě bude jedním z těchto momentů poslední květnový víkend roku 1998. Počasí, které jemně pokazilo počáteční dojem ze soboty bylo v pátek víc než dobré.

(kráceno - Gunny)

Cesta do Prahy byla docela podivná.

Spal jsem asi hodinku a už je tady zase den. Na počátku trochu zmatený, hledání dokladů a trochu delší čekání na poledním slunci nejsou zrovna nejzajímavější věci. Nakonec mi ale přece jen byl připnut magický bílý náramek s nápisem "Jelení příkop '98", který si rohodně schovám a byl jsem v údolí.

Zrovna hráli Skyline a nevypadalo to vůbec špatně. Škoda, že páni zvukaři ukázali typicky rockový způsob myšlení a nechali po celou dobu, kdy se Skyline snažili, puštěné CD, který hrálo pod zvukem kapely! (????!?!?!!???)

Pak začalo pršet, docela hustě. Lidi začali být trošku naštvaní - pršelo dlouho, naštěstí s nástupem party kolem Honzy Muchowa (Ecstacy of st. Theresa) přestalo, takže jsem si mohl z blízka vychutnat jejich stylově nezařaditelnou hudbu. Nebylo to vůbec špatné, i když po určité době hudba splynula v jemně nezajímavou mixáž ambientních a tanečních zvuků.

Pak zase začalo pršet, prostě smůla. Zase pršelo dlouho, a poté, co skončil se svým setem Liquid A, stále nepřestávalo.

Naštval jsem se vyrazil mezi kapky a za chvíli jsem byl hodně rád, že jsem to udělal - na podium se ze svého autobusu vyvalili vynikající Tribal Drift. Dá se s klidným vědomím říct, že jejich vystoupení bylo prvním vrcholem druhého dne festivalu. Úderná směsice zvuků didgeridoo, hodně tanečních živých i "computerized" basů, bubínků a zpěvu ulítlé zpěvačky dostala snad každého, kdo se v jen zdánlivě slábnoucím dešti pohyboval pod podiem. Poprvé jsem viděl jak celá ta masa lidí (později jich mohlo být tak dvakrát, třikrát víc) skáče a raduje se. Pomalu přestalo definitivně pršet. Tribal Drift odešli, dobrý pocit a malá zpravička od nich na internetu přetrval.

Opět nastoupil DJ, tentokrát Tvyks. Nutná pauza na postavení aparatury zabrala necelou hodinku a už jsou tu Fun - Da - Mental. Naštvaní, agresivní, nenásilní, ulítlí, političtí, s vynikajícím pakistánským zpěvákem, jehož vokální sólo bylo ohromným zažitkem. Jejich vystoupení bylo stylově velmi barevné, když se ozvaly zvuky "Anarchy in the UK" od Sex Pistols, ovšem v mnohem drsnějším podání, nechápal jsem a můj mozek byl opět obohacen o další parádní zážitek. Fun - da - mental dokázali rozeskákat úplně všechny a věřte mi, pohled zezhora na Jelení Příkop zcela zaplněný skákajícími lidmi v záři světel taky není jen tak k zapomenutí. Možná trochu tvrdí, asi nejvíce naživo hrající a stoprocentně dobří, takoví byli Fun - Da - Mental. Pak opět Tvyks, který už toho měl asi dost, hraní mu příliš nešlo.

Liquid Harmony, kteří měli být největší hvězdou, byli nakonec docela zklamáním. Možná, že to bylo způsobeno předcházejícím vystoupením Fun - Da - Mental, ale Liquids zněli hodně nudně a nevýrazně. Jejich skladby byly dlouhé a docela nezajímavé. Viděl jsem je už v lepším rozpoložení.

No a co se dělo potom ... whůůůůůůůůů. Kdo nezažil, nepochopí. Jelení příkop se úplně zaplnil, vyšly hvězdy, na podiu se objevila dvě promítací plátna, byla postavena aparatura, přišli k ní dva angličtí týpkové, ťuknutím rukou si popřáli hodně štěstí a kosmos se otevřel. Ze začátku hodně vlažné, ambientní techníčko, někdy jen čistý ambient, sem tam trocha breakbeatu nebo d'n'b, ale výstižnější pojmenování této části koncertu je předstartovní příprava. Pak najednou se ozývají tóny "Little fluffy cloads" a všichni tančí, jásají, vaše ruce jsou nad hlavou, stejně jako ruce všech ostatních. Najednou ticho, vypadl proud. Nevadí aspoň se trochu uklidníme, vždyť to ještě nemůže končit! A taky že ne. The Orb ví co na lidi platí, a po junglovém úletu, který byl slyšet akorát na jeviši z odposlechů je tady neskutečně taneční "Toxygen". Animace jsou čím dál šílenější a pozor vrchol večera je tady! "Toxygen" pomalu přechází v až směšně znějící melodie, kde jenom ženský samplík pomalu opakuje, že hudby není a nebude nikdy dost. BOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOM a jede to znova na plno. Emoce explodují, opět skáčeme. Přídavek? Jasně. Dokonce vícekrát, koncert jak má být, to co hraje je nový i starý materiál, ale většina věcí dostává konečnou podobu přímo na pódiu. Jako blesk s čistého nebe jsou tu vmixováni Way Out West a jejich "Gift", jenom na chviličku, ale stejně to stačilo. Koncert skončil. Zůstávám stát a nevěřícně zírám na jeviště. Kolem procházivší Josef Sedloň to kometuje slovy "totální úlet", všichni známi strnule postávají, pohled upřený na jeviště a přemýšlejí o stejné věci jako já - NA TOHLE NIKDY NEZAPOMENU.

Davide a ostatní z DSU díky moc.

P.S. Naštěstí Jelení příkop nebyl posledním čistě tanečním festivalem, který se na území naší republiky konal. Na konci června se blízko Pardubic v nádherném prostředí za dva dny, po které festival potrvá, vystřídá Evropská djská špička. Nenechte si ujít.