The Ecstasy of St. Theresa

Praha, Palác Akropolis, 7. 5. 1999

Toho jarního večera předvedla Ecstasy of St. Theresa úplně natřískanému sálu Akropole, že nepřestává být jednou z nejvíc zajímavých českých kapel, respektive že patří mezi úplnou špičku. Taky se ale ukázalo pár věcí, které nebyly stoprocentně pozitivní.

Především - jakkoli je Akropolis vyhlášená dobrým zvukem, některé hodně basové basy působily vyloženě nepříjemně, což kazilo dojem. Zbytek zvukového spektra byl naprosto v pořádku, ale ty basy skutečně zlobily.

Trochu z jiného soudku je další věc, kterou musím zmínit, jakkoli riskuji nařčení ze škarohlídství a toho, že pořád na všem hledám chyby: jakkoli je ta muzika fajn, stejně se zdá, že by jí prospěl ještě nějaký živý muzikant nebo dva nebo tři. Muchow má špičkové technologie a tak není problém třeba v tom, že by bicí zvuky zněly ploše, ale vyloženě v tom, že EOST by mohla působit ještě trochu živěji. Je to asi i tím, že člověk má v paměti výtečné koncerty, kdy byli členové kapely čtyři (s občas se objevujícím rapperem A To The K celkem pět) a celek byl prostě lepší.

Což neznamená, že by tenhle večer v Akropoli nebyla EOST fajn. Možná od té kapely chci přece jen trochu moc (ale nechtějte po někom tak dobrém maximum, že) a měla bych si spíš všímat pozitiv... takže: A To the K dodává svým přesvědčivým rapem kapele ohromnou šťávu. Kateřina je citlivá, sebejistá i křehká zároveň, a k současné tváři hudby EOST by se těžko hledala lepší barva hlasu. A Muchow! Speciálně to zacházení s momentem překvapení je něco, co je třeba kvitovat s nadšením. Z mašinek tahá netušené věci a báječně je pojí s kytarou, záhadnými zvuky chvíli těší a chvíli zneklidňuje a nápadně nervní, atypické rytmy přesvědčují o aktuálnosti toho, co kapela hraje. V naprosté většině případů byly odehrané skladby vysokým nadprůměrem. Sice jim - viz výše - možná něco málo chybělo, ale ještě pořád je EOST jedna z nejlepších kapel, jež se dají na evropské scéně najít.