P r a h a - Pro divadlo Semafor to byla Lucie Krecarová, po odchodu na sólovou dráhu si dala jméno Anna K. V roce 1993 debutovala albem Já nezapomínám, které přineslo ne příliš výrazné písně, avšak bylo komerčně úspěšné. Pak učinila odvážný krok k vysněné rockové muzice a vydala cennou desku Amulet, se kterou jí pomáhal Petr Břetislav Chovanec, zvaný P.B.Ch., a na níž autorsky přispěli také Oskar Petr s Bradley Strattonem.

Než vznikla další sbírka Nebe, která právě vychází, uplynuly čtyři roky. "Je to dlouhá přestávka, ale já jsem chtěla především živě koncertovat, dát dohromady kapelu a zviditelnit ji. Vlastně jsem zpočátku neměla nový repertoár, ten vznikal až postupně," říká zpěvačka. Vybrala si písně Filipa Horáčka z kapely Prohrála v kartách a kytaristy Tomáše Varteckého, člena rockové kapely Kurtizány z 25. Avenue. "Nechceš psát písničky pro popovou zpěvačku?" oslovila ho Anna K, když si poslechla jeho pokusy.

Pro novou desku hledala producenta, který by repertoár zastřešil jednotným soundem. Dala na doporučení a přizvala Jana P. Muchowa, i když věděla, že ho zajímá spíš taneční muzika.

"My jsme hráli bluesrockový styl, zpívala jsem i věci od Janis Joplinové, Pretenders nebo Lennyho Kravitze," říká Anna K. Nejprve s Muchowem udělali na zkoušku dvě písně včetně sugestivního hitu Nebe, který se rychle ujal v českých rádiích, a pak se pustili do alba Nebe. To zní jinak než koncertní kapela Anny K už proto, že v nahrávkách nejsou živé bubny. Muchow sound zjemnil, dal mu atmosféru a sjednotil i rukopisy obou hlavních autorů. Horáček je spíše lidovkový typ, zatímco Vartecký skládá náladovější melodie. Je to opět velký posun - i ve vztahu k desce Amulet, za kterou sice Annu K leckdo chválil, ale jež se tolik neprodávala.

"Podstatný krok jsem už provedla. Na Amuletu jsem dala najevo názor, který rozvíjím dál, i když s jiným producentem a novými autory," říká zpěvačka. Takový přístup je v naší populární hudbě stále ještě vzácností.