ECSTASY OF ST. THERESA: In Dust 3
Monitor EMI 49:35

Tak konečně - po letech je tu zas jednou nové album Ecstasy of St. Theresa.

Jak už asi víte, kapelu tvoří kromě Jana P. Muchowa už jen zpěvačka Kateřina Winterová plus hosté, i když na nahrávce je ještě leccos, co nahráli exčlenové Petrové Macháček a Němeček. Deska ovšem nezní jako čistě studiová věc - je tu docela hodně živosti, respektive života. Kateřinin hlas na tom má lví podíl, ale není to jen jím: zvuky, ze kterých jsou tyhle skladbičky složeny, se až na výjimky pohybují, objevují a schovávají ne tak, jak bychom čekali, ale po drahách vymyšlených někým, kdo se snaží být tvořivý a ne jen naplňovat daná schémata. To byla vždycky silná stránka EOST, ať bylo její složení jakékoli, a daří se to i na této desce. Milovníci organicky působící, člověčinu vyzařující muziky prostě nemusejí před EOST uhýbat - není to jen hraní si s mašinkami. Ale to koneckonců ví kdekdo - EOST o tom přesvědčuje už léta.

Co ještě přinášejí kromě příkladného zacházení s moderní technikou? Určitě několik povedených písniček - jsem zvědavá, jak jejich pro masy nezvyklý zvuk stráví průměrný český posluchač; v Británii by mnohé byly bez problémů hity. Je fajn zas jednou zažít stav, kdy si (při vší zvukové progresivitě písničky) můžeme při nebo po poslechu zabroukat kousek melodie. Ne že by šlo o dokonalé spojení popu a zvukového novátorství. Při vší radosti z desky je tu pár věcí, které nepotěší. Jeden z nich bych nazvala přeprodukovaností - třeba to, jak je v Danger a v Hunted by Demons zkreslen hlas A To The K, který na koncertech - nezprzněn - působí jako naprosto dokonalé doplnění skladeb, mě doslova vytáčí. Může jít o čistě osobní věc, pravda ale je, že pocit, že až tak moc se s každým zvukem pracovat nemusí, mám víckrát. Někdy je asi dobře říct si dost, to stačí...

O moc víc negativ tady ani nevidím. Snad to, že poslední skladba 1 + 1 = 11 je na to, že je rok 99, dost rozvleklá a člověka nemusí bavit ty zvučky poslouchat (jsem si skoro jistá, že po odevzdání recenze už si ji nikdy nepustím)...

Ve srovnání s tím, jak hodně dobré jsou ale jiné věci, jde o celkem zanedbatelné chyby. Příkladem toho, co myslím, je třeba taková Danger: ten způsob zkreslení zpěvu sice skladbě trochu škodí, ale to, jak nádherně zní brnkání a la kytarovky 80. let spojené s rytmem konce let 90., je prostě bomba. A momentů, kdy se budete koupat v krásných zvucích, si při poslechu desky užijete samozřejmě ještě hodně.

Povedlo se... bonbónek v podobě alternativní verze obalu, která vznikne, když booklet vyndáte a otočíte, je ilustrací toho, že se lze jak do rozumné míry přizpůsobit neviditelné ruce trhu (firma trvala na tom, že na obalu bude fotka kapely), tak si dělat svoje (náladu desky to obilí na bílém podkladě vystihuje stokrát víc) - a nemusí vzniknout kočkopes.

PS: Nápis CD Extra Bonus Interactive značí, že když hodíte vaše CD do počítače, můžete se podívat na půvabný klip k Intimate Shine Mixu skladby 1 + 1 = 11. Jako písnička je to hodně slabé (schematický, pořád stejný drum'n'bass pod úrovní toho, co EOST umí), ale obrazový doprovod je roztomilý - roztomilé pastely a kameramanova závrať z výšek... nádhera. Ne že by to bylo moc interactive (všechno, co můžete, je cédéčko pustit/pauznout, stopnout a vyndat - hm), ale nepíchejme hnidy...

******** Jana Kománková