O nové desce Ecstasy of St. Theresa se toho v hudebních (i nehudebních) časopisech napsalo víc než dost. Většina recenzí, které jsem četl, vyznívala velice pochvalně. I já považují jejich nové album 'In Dust 3' (čti 'Industry') za skvělé, ale ne tak skvělé, jak jsem doufal. Proto, ačkoli jsem měl desku doma asi den po jejím vyjití, jsem si na napsání recenze počkal, až si album pořádně zaposlouchám.

Slogan, který promotion albu vévodí zní nějak jako 'pop music s divnými zvuky' a v podstatě vystihuje skutečnost. Takový pop od EOST pravděpodobně nikdo nečekal. Pop samozřejmě ve velkých uvozovkách, protože v hudební složce rozhodně netkví, ta je očekávaně divnozvuková a elektronická. To, co z tohoto alba dělá pop, je zpěv Katky Winterové (která spolu s Janem P. Muchowem nynější EOST tvoří), který je přítomen na téměř celé ploše desky. Tím se Extáze liší od dalších českých kapel označovaných za taneční, které zpěv používají spíš jako další nástroj a navíc jen občas při svých i desetiminutových kompozicích. Nové skladby Extáze mají naopak sevřený písničkový charakter.

Ohledně té tanečnosti - kam jinam Extázi zařadit, než do ranku současné progresivní taneční hudby, že. Spíš to však souvisí s Muchowovou minulostí, protože nová Extáze je přece jen o něčem jiném než tuc tuc. Skutečně taneční věc abyste na novém albu pohledali. Spíše se mi zdá, že celé album plyne v takové posmutnělé až depresivní náladě, ze které se vylupuje nádherný Katčin zpěv. Ale už bych mohl napsat něco k jednotlivým skladbám, co?

Úvodní 'Just A Fade' připravuje půdu pro pouze tříminutovou, ale neuvěřitelně hitovým refrénem disponující písničku 'Neon', která byla vybrána i jako singl. Slyšel jsem ji však jen na Evropě 2 a neuvěřitelně osekaný videoklip (asi tak na minutu a půl) jsem jednou viděl i v Esu. Inu není pop jako pop. Ve skladbě 'Danger' se poprvé (podruhé v předposlední skladbě 'Hunted by Demons') objevuje rap člověka se jménem 'A to the K'. Škoda jen, že je tak podivně zkreslený, čistý rap by určitě mohl ozvláštnit i další skladby. Zajímostí je rozhodně skladba 'Ikarie XB1', která je postavena na samplu ze stejnojmenného českého sci-fi filmu a také kousku 'Vyšehradu' od Bedřicha Smetany. Poslední skladba '1+1=11' mi ovšem připadá jako nejhorší na albu neboli několik minut 'skoronudy'.

Co stojí za pozornost je však počítačová stopa, kterou album také obsahuje. Najdete na ní videoklip překvapivě ne však k hitovce 'Neon', ale právě k '1+1=11'. Klip je absolutně skvělý, jen škoda, že právě k této skladbě. Další zajímavostí je dvojitý obal. Monitor/EMI, který album trval totiž na tom, aby na obalu byla fotka kapely. Tedy tam je. Pokud však booklet otevřete uprostřed a obrátíte (celý postup je v rozkošných pěti bodech rozepsán v bookletu), rázem se z něj stane alternativní obal, na kterém je místo fotky Muchowa a Winterové lán obilí.

Trochu však zamrzí, že na poslední stránce bookletu propagovaná adresa www.eost.cz nabízí již několik měsíců pouze informaci, že se na ní možná bude něco dít. Škoda, propagaci desky by to určitě pomohlo.

Konečný závěr - nová deska EOST je skvělá, není taneční, je elektronická, i když obsahuje i živé nástroje a je něco v českých končinách opravdu nevídaného, je divná a nádherná zároveň. Ale i tak mohla být lepší.