P r a h a - Český trh s gramofonovými deskami, kompakty a kazetami se stále smršťuje. Loni poklesl prodej nahrávek o pětinu a stejný, ba ještě strmější pokles následuje letos. Zatímco v první polovině roku 1998 lidé utratili za desky asi miliardu korun, letos to bylo o tři sta milionů méně. Z domácích tvůrců větší množství titulů prodají jen popové hvězdy a František Nedvěd. Mnozí zdejší profesionálové denně zvažují, zda se muzika pro ně v blízké budoucnosti nestane jen koníčkem.

KULTURNÍ EMIGRACE

"Za málo peněz je málo muziky," říká šéf kapely Olympic Petr Janda. Hudebník a producent Jan P. Muchow dokonce tvrdí, že propad prodeje může vést ke kulturní emigraci. "Tvůrci, kteří se zrovna netrefují do vkusu masového publika, si budou hledat práci v jiných teritoriích," prorokuje Muchow. Zájem lidí o kulturu se podle něho vytrácí. "Když jedete newyorským metrem, polovina lidí čte a ostatní mají na uších walkmany. U nás většina národa konzumuje estrády." Nosiče jsou pro posluchače drahé 400 až 600 korun za jeden kotouček není s ohledem na výši průměrných mezd málo. Proto si mnozí lidé kopírují nahrávky na kazety nebo dávají přednost pirátským kopiím z vypalovaček. "I mladí muzikanti, kterým to bylo dříve jedno, prosí své fanoušky, aby si jejich desky nekopírovali. Posluchači si to asi neuvědomují, ale vlastně okrádají své idoly," říká Petr Janda. "Někteří naši fandové jsou takoví vychytávači. Jezdí načerno a všechno si kopírují. Tím jdou proti vlastní scéně," přizvukuje Muchow. Domácí tvorba je přitom díky levnějším cenám nosičů (zhruba o třetinu) pořád ve výhodnější pozici než zahraniční produkce. Tento vliv tuzemských umělců je srovnatelný s vlivem národní tvorby v tak sebevědomých evropských zemích, jako je například Francie. Podle výroční statistiky Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) tvořilo ze sta desek prodaných loni v České republice 42 alb v podání domácích představitelů pop music. Deset desek si koupili posluchači klasiky a 48 titulů připadlo na zahraniční produkci. Z deseti nejprodávanějších alb loňského roku je sedm tuzemských titulů, avšak není mezi nimi jediná deska opravdu nového zpěváka, zpěvačky či skupiny.

JMÉNO SE CENÍ

"Kdo si stihl dříve udělat jméno, je v lepší situaci než začátečník," porovnává Jan Muchow. Zavedená jména se cení. Kapela Lucie prodala asi 130 tisíc exemplářů své nové desky (Větší než malé množství lásky) a krize se obávat nemusí. Však si ji také vydavatelé předcházejí. "První gramofonová firma nás sice oškubala, ale pak se to zlepšovalo a všichni se k nám chovají stále lépe," potvrzuje kytarista Robert Kodym. Také rocková kapela Kabát úspěšně prodává kompakty a kazety po tisícovkách, aniž je příliš v centru pozornosti médií. Krize obecně míň postihuje umělce se stabilním posluchačským zázemím, kteří mají své fankluby a pořádají třeba setkání s věrnými fanoušky. Brněnská countryfolková kapela Kamelot zásobuje své publikum každý rok novým titulem a soustavně koncertuje. "Pro nás je důležité živé hraní, deska je vlastně doplněk," tvrdí zpěvák Kamelotu Roman Horký. I tak legendární sestava jako jsou Etc... Vladimíra Mišíka vystupuje po hospodách. Ale nestěžuje si a cítí se tam prý dobře. Sen být u velké firmy, která umělci zajistí provozní podmínky, se pro většinu stává jen přáním či snem. Českomoravská hudební společnost se naproti tomu zatím nechce smluvně uvazovat žádné z velkých firem, přestože v letošní sezoně má velmi slušný nástup a ohlas. "Jejich podmínky jsou příliš tvrdé. Chtějí všechno," říká houslista Karel Holas. A tak si zatím kapela prodává desky na koncertech sama. To je způsob, kterého se drží řada dalších interpretů.

NESMÍ TO TRVAT DLOUHO

Když už je album hotové a prodává se, musí jej podpořit klip pro televize a hraní v rádiích. O videoklipech se začínajícím kapelám - po relativním boomu počátkem 90. let - dneska už zase jen zdá; televize nenacházejí pro takové "nezaručené" klipy upotřebení. Proto se v propagaci zvyšuje důležitost rozhlasových stanic. A ty jsou nyní už pověstné malou odvahou riskovat. "Firmy tak na interprety tlačí, aby natáčely písně, které jsou vhodnější pro formát komerčního rádia," sděluje zvukový režisér Milan Cimfe. Vydavatelé šetří, kde můžou, a krátí rozpočty na nahrávání alb. "Nechtěl bych teď začínat," tvrdí rovněž Cimfe. Umělci, kteří neprodávají tolik desek, musí počítat s většími škrty v nákladech než ti úspěšnější. "Vydavatelé vyhledávají lacinější studia," dodává Petr Janda. Sám vlastní dvě: jedno levné a druhé dražší. "Naštěstí se u mě natáčí většina muzikálů a to mě drží. Myslel jsem, že investici do studia budu splácet šest až osm let, ale to se nyní odsouvá na neurčito," říká. Pokles prodeje desek pozoruje i z perspektivy své malé gramofonové firmy. "Poznáme to na vlastní kůži, až Olympic vydá desku. Ale já jsem ze své podstaty optimista. Jenom ta krize nesmí trvat příliš dlouho."