Koncem šedesátých let započal v populární hudbě proces mohutného dělení a vzájemného vzdalování. Posluchače si kolem prstu omotala média, která je začala opracovávat k obrazu svému. Zájem o hudbu podlehl módě. Až na konci minulého desetiletí zažila Anglie a s ní i celý hudební svět Velký třesk. Kluci v plandavých tričkách a sepraných džínech vzali do rukou kytary a jali se bořit zaběhlé mechanismy. Jejich heslem a hnacím motorem se stala nezávislost a experimentování. Konec konců tehdejší společensko-politické události k tomu přímo vybízely. Naštěstí se ale nejednalo o britské specifikum. Jakmile totiž stačila česká porevoluční mládež obhlédnout terén, přidala se k vlně zpoza kanálu La Manche. Tak vznikli čeští indies.

Existuje několik předpokladů, kvůli nimž se vlna českých 'kytarovek' vzedmula právě kolem roku 1991. Tím hlavním byla ideová spřízněnost s anglickými (v některých případech i americkými) skupinami té doby. O dva tři roky dřív by tento fakt nejspíš zavdal příčinu ke zvýšené pozornosti oficiálních institucí a dost možná by vedl k znevýhodňování či pronásledování hudebníků. Indies navíc přišli se zcela novým zvukem, který stavěl na hlavu mnohé principy tehdejší populární hudby. Zpětné vazby, přelévání tónů a zvýraznění basové kytary měly na svědomí, že hudební novináři často sahali k označení 'zvuk automatické pračky'. Musela se objevit nová generace muzikantů, oproštěná od předsudků a toužící experimentovat. Poslední příčina je pak obsažena v samotném názvu indies (nezávislí). Požadavek úplné tvůrčí svobody donutil hudebníky, aby své desky vydávali ve své vlastní režii nebo u malých gramofirem. V začátcích totiž nebyla jejich hudba tak prodejná, aby zaplatila náklady na vydání desky u velkého gramofonového koncernu. Do devadesátých let tak vstoupilo nové pokolení hudebníků - odvážnějších než jejich předchůdci, toužících bořit zavedené mechanismy.

V roce nula

Centrem českých indies se celkem pochopitelně stala Praha. Město s největším počtem klubů slibovalo nejvíc příležitostí ukázat se publiku. Nezanedbatelnou roli ve formování nové scény sehrálo také pražské Rádio 1. Zachovalo si svůj undergroundový charakter zděděný po Rádiu Stalin a vysílalo zejména alternativní produkci - jak domácí, tak i zahraniční. Právě skrz frekvenci 'jedničky' se posluchači i hudebníci seznamovali s aktuálními hudebními trendy. Pro začínající skupiny, které teprve čekali na svých patnáct minut slávy, bylo Rádio 1 jediným odbytištěm jejich demonahrávek. Ostatním stanicím se kytarová kakofonie nehodila do krámu.

Za nestora pražské scény lze považovat čtyřčlennou formaci Toyen. Její historie započala v březnu 1989, ovšem na svoje první velké vítězství musela skupiny čekat téměř dva roky - na jaře 1991 se jí podařilo nahrát šestiskladbové EP Following The Disappear Railroads. Na tehdejší dobu se jednalo o zvlášť riskantní skutek, neboť finance na vydání šly výhradně z kapes hudebníků. Na základě této nahrávky ale skupina dostala pozvánku na koncertní turné po Spojených státech, což zapůsobilo na ostatní české skupiny jako výrazná motivace. Ukázalo se, že s pořádnou dávkou píle a špetkou štěstí může i pár pražských kluků 'dobýt' Ameriku.

Toyen se v mnoha ohledech odlišovali od svých souputníků. Především už za sebou měli muzikantské působení v jiných kapelách. Ve skladbách na EP je znát zkušenost a odhad, co všechno si lze dovolit. Toyen se nepouštěli do mnohaminutových zvukových koláží, ale navázali na tradici popu šedesátých let. Tehdejší tvorbu skupiny nejlépe charakterizuje verš z jedné jejich písně - "the world outside looks just like 1960" (v české verzi téže skladby obměněn na "jsem tak v roce šedesát a bloumám").

Když srovnáme tvorbu Toyen s nahrávkou Susurrate další důležité skupiny té doby Ecstasy Of Saint Theresa, odhalíme propastný rozdíl. Ačkoliv obě skupiny zjevně vyšly ze stejných kořenů, EOST se lišila snahou odkrývat nové zvukové možnosti. Znamenalo to konec průzračným melodiím, muzika se zato dostala do těsného sevření s technikou. Bylo skoro nemožné nahrát podobně 'hlučnou' desku bez pomoci kytarových efektů a počítačů. Také nahrávací studio přestalo být pouhým prostředkem k zachycení hudebního výsledku a zapojilo se do tvůrčího procesu. České kapely sice mohly jenom snít o tom, že na jejich deskách bude pracovat šestnáct mistrů zvuku najednou jako v případě anglické legendy My Bloody Valentine, přesto znamenalo Susurrate výrazný krok vpřed. Předznamenalo éru elektronické taneční muziky se všemi jejími rysy.

Na stejné vlně jako EOST se na začátku kariéry svezli i vyškovští Here. Na debutové desce Swirl ale nedokázali kytarovému vazbení vtisknout vlastní tvář, takže vznikla pouhá kopie Susurrate. Ve zpětném pohledu však album pro kapelu představuje důležitý krok na cestě k hledání nového zvuku. Třetím z triumvirátu zvukových inovátorů byla trojice Naked Souls. Ačkoliv její deska Two And One vyšla pouze ve Švýcarsku, uzavřela první období českých indies. Období, které se na jedné straně vyznačovalo tápáním a hledáním výrazu, na druhé straně připravilo půdu pro další expanzi.

Vzhůru do Anglie!

Během roku 1993 dostali Ecstasy Of Saint Theresa a Here nabídky k nahrání prestižní John Peel Session pro britskou rozhlasovou stanici BBC 1. Jejich anglické snímky hovořily jasnou řečí. Ještě stále v nich rezonovala ozvěna kytarových prstokladů, ale skladby nezadržitelně mířily do teritoria nových výrazových prostředků. Do té doby byl vývoj obou kapel takřka shodný, nyní ale dospěly na rozcestí a vydali se opačnými směry - EOST do hájemství počítačů, Here do akustického revíru. Ačkoli tomu nic nenasvědčovalo, výsledky dosažené opačnými postupy se vzácně shodovaly.

Obě John Peel Sessions zbořily klasickou rock´n´rollovou stavbu písní, v níž se pravidelně střídaly sloky a refrén. Nechaly se inspirovat jazzem a klasickou hudbou, v níž se ústřední motiv skladby vrací v mnoha variacích. Opakování nahradil vývoj. Nejpatrněji je tento posun vidět na druhém albu EOST pojmenovaném Free-D. Jde o jednu z nejodvážnějších nahrávek v české hudební historii, protože mezi melodie jsou vpleteny zvuky, které členové skupiny 'pochytaly', kde se dalo. Šumění stromů nebo kokrhání kohouta vedlo mnohé hudební kritiky k pochybnostem, zda se ještě jedná o hudbu.

Pro EOST nebylo využívání počítačů ničím novým. Zásadní změna spočívala v tom, jak byly použity. Ze studiové pomůcky se stal regulérní nástroj, v němž hudba vznikala. Znamenalo to další výrazné rozšíření zvukových možností - hudebníci už se nemuseli spokojit pouze s limitovaným zvukem 'hmotných nástrojů'. Nyní si mohli s pomocí speciálního softwaru naprogramovat, co chtěli.

Here sice neprovedli takový kotrmelec jako jejich soudruzi, přesto měla jejich druhá deska We Are… se svou předchůdkyní jen málo společného. Here vsadili na kombinaci klasických a exotických akustických nástrojů a s pomocí mnoha hostujících hudebníků stvořili kolekci pomalých, zasněných skladeb. První generace českých indies dozrála, a aniž se zpronevěřila svému názvu, opustila kořeny, ze kterých vzešla.

Zlatý kytarový věk

Druhá vývojová linie s Toyen v čele stále rozechvívala struny svých kytar. Efekty a zpětné vazby ustoupily do pozadí, písničky se staly srozumitelnější, milejší, líbivější. Avantgardní experimenty nahradil pop, který ale přes všechnu snahu nevzbudil mezi českými posluchači takový zájem, aby pronikl do mainstreamu. Indies zůstali nadále indies, ačkoliv Anglie tou dobou svým bývalým 'nezávislým' aplaudovala na zaplněných stadiónech.

Toyen, navrátivší se ze Spojených států, natočili v roce 1992 své první regulérní album Last Free Swans. Je na něm cítit úkrok od revivalu šedesátých let - zvonivý kytarový zvuk nahradil elektrifikovaný hřmot a zpěv zachvátil virus protahovaných vokálů. Krátce po vydání desky skupinu opustila klíčová osoba - kytarista Ivo Heger, který záhy zakládá formaci The Way. Její produkce se do jisté míry shoduje s pozdními nahrávkami EOST a Here a je řazena do ambientní kategorie. Toyen se bez svého leadera vrátili k původnímu repertoáru a v následujícím roce připravili retrospektivní album Malíř smutnej. V diskografii kapely zaujímá výjimečné místo, protože obsahuje výhradně české texty. Deska navíc do české hudby zavádí nový prvek - remix, originál skladby předělaný do taneční podoby.

Překvapením v tom nejlepším slova smyslu se v roce 1993 stala mladá skupina Sebastiens. Pětice mládenců vtrhla na scénu jako vítr, nadchla posluchače a zase se rozpadla. Během jepičího života ale stačila nahrát desku Blue - kolekci deseti chytlavých popových skladeb. Neobyčejně svěží, melodická hudbu podpořená dobrými instrumentálními výkony měla velkou šanci katapultovat skupinu do záře reflektorů. I proto, že zpěvák David Volenec patřil k největším objevům českých indies. Sebastiens ale už v době nahrávání alba považovali svůj repertoár za přežitý a pošilhávali po taneční hudbě. Členové kapely se pak stali jejími českými průkopníky.

Skupin, které lze v rozmezí let 1992-95 zařadit po bok Toyen a Sebastiens, je mnoho: Bunch Of No Hopers, Moving Holiday, Hyena Family, Teen Love Sex Doll, Tom Is My Sugar… Šlo pravděpodobně o nejplodnější fázi šestiletého období, jež můžeme označit za 'věk indies'. Mladé kapely hledaly inspiraci nejen u anglických vzorů, ale i u svých předchůdců na domácí scéně. Bohužel ne vždy zůstalo u pouhé inspirace, a tak vzniklo mnoho nepůvodních, okopírovaných písní. Čím dál hůř se dařilo skupiny rozeznávat od sebe a 'indies' si svou sterilizací začali sami pod sebou podřezávat větev.

Ozvěny

V roce 1996 bylo už nad slunce jasnější, že klasičtí indies se vyčerpali. Došlo na lámání chleba, v němž se skupinám nabízely dvě možnosti. Buď zůstanou věrny dosavadní tvorbě i za cenu stagnace, nebo vstřebají nové vlivy a posunou se o kus dál. Většina kapel nakonec zvolila třetí, nejradikálnější cestu - ukončení činnosti.

Ecstasy Of Saint Theresa stačila po vydání alba Free-D doplnit diskografii ještě o čistě remixové Astrala Vista EP. Kvůli neshodám mezi členy se však potom prakticky rozpadla. Činný zůstal jenom Jan Muchow, který během následujících tří let udržoval EOST ve stadiu hibernace. S novými spolupracovníky se na pódiích objevil až v roce 1997. Muchowa doplnili dva členové bývalých Naked Souls a nová zpěvačka. Tvorba obnovené Extáze se přihlásila k taneční hudbě, což dokázalo zatím poslední album In Dust 3.

Vyškovští Here se odmlčeli krátce po vydání desky We Are… Znovu na sebe upozornili až o dva roky později neoficiálním nosičem Troika. Here na něm představili nový materiál, který kombinuje kytarový pop s počítači a výsledek ochucuje netradičními nástroji. Třetí album připravuje skupina na konec roku 1999.

Nejméně inovace vnesli do svých kompozic Toyen. Album Ia Orana (1997) zůstalo ve stínu obou předešlých, protože nenabídlo nic nového. Stále tytéž písničky opakující zažitá klišé.

Na troskách Sebastiens vznikly dvě nové skupiny, obě orientované tanečním směrem. Introvertnější a komplikovanější hudbu Ohm Square zachytila deska Ohmophonica, na které se v roli zpěvačky objevila Angličanka Charlotta Fairman, někdejší spolupracovnice EOST. Konkurenční Liquid Harmony dali přednost jednodušším a veselejším kompozicím, což dokazuje i soulový projev americké zpěvačky Tanyi Graves.

Vývoj české indie scény pak završil výjimečný projekt Colorfactory, pokus o vytvoření jakési superskupiny. V jejím obsazení se vedle Colina Stuarta a Ivo Hegera objevili prakticky všichni Sebastiens, polovina původní sestavy EOST a další muzikanti. Výjimečnost Colorfactory ale netkvěla jenom ve složení, odlišovala se i svojí produkcí. Repertoár skupiny nebyl původní, do Česka připutoval na demosnímku stejnojmenné americké skupiny. Colorfactory tedy odvedli spíš restaurační práci. Skladby se pohybují především ve folkových vodách, proto znějí o poznání komorněji než tradiční indie produkce. Přesto nedá velkou práci vysledovat souvislosti. V přístupu ke zvukovému zpracování Colorfactory potvrdili roli zvukových experimentátorů a perfekcionistů zároveň. O tom svědčí i fakt, že Colorfactory nahrávali desku v systému Dolby Surround, umožňujícím prostorový sluchový vjem.

Předchozí odstavce dokazují, že odkaz české indie scény je stále živý,i když ne ve své čiré podobě. Skrytě i zjevně ovlivňuje dnešní tvorbu, protože začátek devadesátých let s sebou přinesl nové výrazové prvky srovnatelné s punkovou revolucí v sedmdesátých letech.