Zeptat se herečky Národního divadla, zda náhodou nevystupovala na Jiráskově Hronově, může působit dost nepatřičně. Kateřinu Winterovou to ale v nejmenším nerozházelo: "Hráli jsme tam Werichovu Královnu Koloběžku," připomněla si se smíchem dobu, kdy ještě účinkovala se souborem mělnické LŠU. Pak přišla konzervatoř, Klicperovo divadlo v Hradci Králové (Gerda v inscenaci Kaie Holvega unesla Sněhová královna a Maryška v dramatizaci Hrabalových Harlekýnových milionů) a Divadlo pod Palmovkou (Čechovův Platonov a role Grekovové). A brzy poté Národní divadlo: Terina v Romanci pro křídlovku, Anděla v Durychově Bloudění, Carol v Mametově Oleanně a nejnověji Héró v Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic. Kromě toho ještě hrála v Ondříčkově filmu Šeptej a zpívá v kapele Jana P. Muchowa Ecstasy of St. Theresa, s níž nedávno vydala desku In Dust 3. Taky miluje kulichy: v jednom jsem ji potkal koncem srpna na Žižkově, kdy už prý ve vzduchu ucítila blížící se podzim. "A tady, tady a tady by mělo být určitě napsáno Ha, ha ha!," bodala prstem znepokojeně do papíru, na který jsem přenesl náš rozhovor. Slíbil jsem, že pár poznámek v tomto smyslu učiním - aby si snad čtenáři nemysleli, že vše, co říká, myslí vážně.

HRÁLA JSTE V KLICPEROVĚ DIVADLE A DIVADLE POD PALMOVKOU, ALE BRZY JSTE ZAKOTVILA V NÁRODNÍM DIVADLE. BYLA TO VĚDOMÁ VOLBA, NAPLNĚNÍ TOUHY DOSTAT SE NA ZDEJŠÍ PRKNA?

Měla jsem i období, kdy jsem nechtěla divadlo hrát, a vůbec jsem nepřemýšlela, jestli budu někde kotvit, nebo ne. Jenže pak jsem pracovala s režisérem Ivem Krobotem pod Palmovkou, v Hradci a Národním. A tam mě oslovili, jestli bych nezůstala. Nevěděla jsem, co bude dál, a tak jsem si řekla, proč nezkusit angažmá. Ale asi bych stejnou nabídku přijala, i kdybych zrovna byla v jiném divadle v Praze.

NESVAZUJE VÁS ZVÝŠENÁ POZORNOST UDÍ VŮČI NÁRODNÍMU DIVADLU A NĚKDY AŽ PŘEHNANÉ OČEKÁVÁNÍ? JINDE BY SE TŘEBA ŘEKLO - NO, BÓŽE, PREMIÉRA SE JIM NEPOVEDLA - ALE V TÉ ZLATÉ KAPLIČCE...

Pro spoustu lidí stále znamená Národní divadlo nejvíc a možná mají i představu, že musí být vždycky nejlepší. Ale i tady se nemusí povést premiéra. Divadlo přece není o tom, že když jste v Národním, tak bude všechno super a nejlepší. To by bylo hrozně jednoduché. (smích č.5 - decentní) Uvnitř divadla zatím žádný tlak necítím, všichni se ke mně chovají normálně. Ani to nijak moc neprožívám - prostě mám angažmá a dostávám práci, kterou bych měla splnit, jak nejlépe umím. Řeči mě nezajímají a zákulisní drby neprobírám. Určitý tlak ale začínám trošičku cítit s Ofélií. To bývá vždycky, že všichni okolo čekají, jak herečka zvládne Ofélii a herec Hamleta.

VÝJIMEČNÉ OSOBNOSTI STARÉ HERECKÉ GARDY ODCHÁZEJÍ A NĚJAKOU DOBU TRVÁ, NEŽ JE NAHRADÍ OSOBNOSTI JINÉ. PŘED ČASEM SE TO STALO I V NÁRODNÍM DIVADLE - ZEMŘEL RUDOLF HRUŠÍNSKÝ, JOSEF KEMR... MYSLÍTE, ŽE VE ZDEJŠÍM SOUBORU JIŽ DOZRÁLA "NOVÁ" STARÁ GARDA? MÁTE KOLEM SEBE DNES HERCE-VZORY?

V Národním je spousta dobrých herců, ale ty mají i v jiných divadlech - záleží jen, jak se s nimi pracuje. Těší mě, že se mohu na jedné scéně potkávat s lidmi, jako jsou třeba pánové Švehlík, Somr, Němec nebo paní Janžurová, Preissová... Někoho konkrétního jako svůj vzor ale nemám - snažím se něco naučit od každého herce, zpěváka nebo tanečníka, který se mi líbí.

DOVEDETE SI PŘEDSTAVIT, ŽE BUDETE V NÁRODNÍM DIVADLE HRÁT TŘICET ČTYŘICET LET A PAK BUDOU CHODIT MLADÉ HEREČKY A ŘÍKAT V ROZHOVORECH: NAŠÍM VZOREM JE KATEŘINA WINTEROVÁ...

Na to radši nemyslím. (smích č.11 - bouřlivý) Třeba tu zůstanu třicet let, třeba půjdu brzy pryč. Jestli u té práce zůstanu, tak bych si asi chtěla vyzkoušet i něco jiného. Ale to říkám teď, nevím, co bude zítra.

ROZHODNUTÍ JÍT NA KONZERVATOŘ A STÁT SE HEREČKOU VYPLYNULO Z VAŠICH ÚSPĚCHŮ NA LŠU?

Chtěla jsem být módní návrhářka nebo zpěvačka. Chodila jsem na dramaťák, bavilo mě to a snad mi to i šlo - recitovala jsem, vyhrávala soutěže. Moje profesorka navrhla, abych to zkusila na konzervatoř. Vyšlo to. Možná jsem to brala jako pokračování dramatického kroužku, i když v trošku tvrdších podmínkách.

CO JE PRO VÁS DŮLEŽITĚJŠÍ - MINULOST, PŘÍTOMNOST, NEBO BUDOUCNOST?

Přítomnost. Nevíte, co přijde, a co bylo, už se nedá změnit. Žijete teď a teď můžete něco dělat. Nepřemýšlím o tom, jestli budu za třicet let v Národním. Ale mám strašně ráda i vzpomínky a sny o budoucnosti; dva tři roky dopředu - dál ne. Spíš je to jen takové snění o zítřku.

PŘÁNÍ BÝT ZPĚVAČKOU SE VÁM TAKÉ VYPLNILO. V PŮVODNÍ SESTAVĚ ECSTASY OF ST. THERESA JSTE OVŠEM NEBYLA...

Nastoupila jsem asi před dvěma lety. Dělali jsme s Janou Koubkovou ve škole inscenaci Jeden den hec, druhej den kec a Honza Muchow mě v ní viděl. Pak jsme točili Šeptej a on sháněl zpěvačku. Dal mi kazetu a já mu ji vrátila s tím, že se mi muzika nelíbí. Pak jsem si to rozmyslela, a když jsem ho jednou potkala, tak jsem se zeptala, jestli ještě hledá zpěvačku. A on že jo - přišla jsem na zkoušku a už tam zůstala.

NA POSLEDNÍ DESCE JSTE U NĚKTERÝCH PÍSNIČEK UVEDENA JAKO SPOLUAUTORKA. JAK SE TY SPOLEČNÉ SKLADBY RODÍ?

V něčem žiju, a když se to něco nazve přesným jménem, tak si s tím nevím rady. Spoluautorka písní... Hlavní slovo má Honza - písničky vymýšlí a hlavně umí na rozdíl ode mne zacházet se všemi těmi přístroji a nástroji. Něco udělá, nebo třeba jen tak blbne, a já řeknu: To je dobrý, to tam necháme. A to je moje spoluautorství. Vymyslela jsem jeden text a pak nějaké zvuky, když jsem omylem zmáčkla knoflík.

NEMÁTE CHUŤ PUSTIT SE DO VLASTNÍCH VĚCÍ, KE KTERÝM BYSTE NEPOTŘEBOVALA VŠECHNY TY MAŠINKY?

Já bych to chtěla zkusit právě s těma mašinkama, jenže to bych se s nima nejdřív musela naučit. Mohlo by to být zajímavé a zajímá mě, co by ze mě asi vypadlo. Ne že bych měla šuplík schovaných nápadů - takový šuplík vůbec neexistuje. (smích č. 19-sebeironický) Ale má to svůj čas. Třeba někdy, jednou...

KDYŽ MLUVÍ MUCHOW O MUZICE, POUŽÍVÁ PŘÍMĚRY JAKO "KOSMICKÝ VÁNEK". JEDNA Z PÍSNIČEK SE JMENUJE IKARIE XB 1 PODLE KLASICKÉHO ČESKÉHO SCI-FI FILMU. JAKÝ JE VÁŠ VZTAH K VESMÍRNÝM ZÁHADÁM A ŽÁNRU SCI-FI?

Vnímám, že jsme součástí vesmíru - vesmír je v nás i kolem nás. Mám hrozně ráda sci-fi literaturu i filmy. Zajímá mě, jestli někdy přiletí ufoni a zda existuje něco jiného než náš svět

NOVÝ DÍL HVĚZDNÝCH VÁLEK UŽ JSTE VIDĚLA?

Předchozí díly jsem viděla a moc se mi líbily, ale teď mě tak štve reklama kolem, že se na ně podívám až za hodně dlouho. Ale víc než vesmír mám ráda to, co je bezprostředně kolem nás. Do vesmíru si nemůžu vyjít na procházku jako do lesa. Mám ráda lidi i rostliny i zvířata. A nejraději psy - ty někdy asi přece jen víc než lidi.

CHTĚLA BYSTE NĚKDY BÝT NĚJAKÝM ZVÍŘETEM ?

Bylo by zajímavé být velrybou - pokud by mě ovšem nikdo nelovil. Ale narodila jsem se jako člověk a to má taky něco do sebe.

JE TĚŽŠÍ VYSTUPOVAT VE DVOU V KAPELE, NEBO VE DVOU V KOLOWRATU V OLEANNĚ?

V Oleanně. Nerada srovnávám hudbu a divadlo - jde o dvě odlišné věci, které mají společné to, že předstupujeme před obecenstvo. Momentálně je pro mě těžší Oleanna než koncert s Honzou. Tam jsem svobodnější a Honza je můj hodně dobrý kamarád. Oleanna je těžké téma, hrozně moc textu, a ta role mi nějak nepřirostla k srdci.

NEMÁTE COBY HEREČKA A ZPĚVAČKA NĚKDY PROBLÉMY S TÍM, ŽE VÁS ATAKUJÍ NEZNÁMÍ LIDÉ SE SVÝMI PŘÁNÍMI, OTÁZKAMI...

Mám spíš opačný problém - nikdo mě nepoznává. S někým se seznámím, bavíme se čtvrt hodiny, za týden ho potkám, řeknu mu ahoj a on: "Nezlob se, já tě neznám." Asi dvakrát se mi stalo, že mě někdo oslovil na ulici. Když mám náladu si s neznámým člověkem povídat, tak si povídám - když ne, tak ne. Nepustím nikoho tam, kam nechci. Může se ptát, být jakkoliv dotěrný, vyzvídat...

VE VAŠEM PŘÍPADĚ BYCH SPÍŠ ČEKAL PROBLÉMY S DOTĚRNÝMI OBDIVOVATELI ...

Netoužím po tom být slavná a být v každém časopise, aby mě všichni znali a chtěli po mně podpisy. No, někdy si ale v skrytu duše řeknu: chtělo by to zase se trochu ukázat. Pak někdo přijde a řekne: " Tebe jsem viděl v divadle." A to mi úplně na nějakou dobu stačí.

UMÍTE ZPÍVAT, TANČIT A HRÁT - IDEÁLNÍ MUZIKÁLOVÁ HEREČKA....

Muzikál nemám ráda. Je úžasné, že se v něm spojují všechny tři věci dohromady a jsou určitě i úžasná muzikálová díla, ale nikdy jsem k němu neměla vztah.A zvlášť u nás bych do žádného nešla.I témata jsou povrchní a povšechná a všechno je přehnaně pompézní. Vadí mi i zpívané herectví - zdá se mi divné. Když třeba Jesus Chris Superstar poslouchám na kazetě v původní verzi, tak mi přijde úžasný. Ale na film jsem se dívat nevydržela, nebavil mě. (" Tak - a teď si všichni řeknou, že jsem úplný ignorant!" rozesmála se po dvaačtyřicáté Kateřina Winterová v domnění: že už má celý rozhovor za sebou. Omyl.)

NAKOLIK SE VÁS DOTÝKÁ, CO SI O VÁS LIDÉ MYSLÍ, JAK VÁS VNÍMAJÍ?

V rozhovorech je vždycky zachycený jen určitý okamžik. Vy se na něco zeptáte, mě něco napadne. A za týden už vím nové věci, něco vidím jinak, a tak by to mohlo jít donekonečna. Ráda si přečtu rozhovor s někým, kdo mě zajímá. Ale osobně bych momentálně nejraději zalezla někam do chalupy a okopávala zahrádku.

DAŘÍ SE VÁM NA DIVADLE I V MUZICE. TAK PROČ MYŠLENKY NA ÚTĚK NA ZAHRÁDKU?

Je to složitější... Jsem pořád na pochybách a čekám, až budu jednou určitě vědět, že to, co dělám, je správné, že to potřebuji a že je to jediné, co v životě dělat chci.

Foto Salim Issa

Líčila a česala Radka Kissová