Honza P. Muchow má i koncem léta hodně práce, přesto ale s přítelkyní Lindou plánuje dlouhé prázdniny. Je totiž strašně, strašně zamilovaný.

Vyrobil' soundtrack k filmu Samotáři, který se stal nejprodávanějším u nás. Na tu práci neměl Jan P. Muchow ani smlouvu: "Na penězích jsme se s Davidem Ondříčkem dohodli teprve včera. Je to přece kámoš."

Jsi na volné noze, a přesto máš pořád nabitý program. Co teda vlastně děláš?

Teď se snažím naplánovat prázdniny, ale moc to nejde. Připravuju novou desku Extáze sv. Terezy a taky dělám hudbu k Shakespearově Komedii plné omylů pro Národní divadlo. Je to vůbec poprvé, co dělám pro Národní. Trochu mě překvapilo, že se na mě sami obrátili. Možná je to tím, že jsem před časem dělal Shakespeara pro Divadlo Komedie. Třeba si to mezi sebou řekli... No, koneckonců je mi 28, už na to mám věk.

A jak by měly vypadat ty plánované prázdniny?

Nechceme je celé proválet někde na pláži u moře (s přítelkyní Lindou Rybovou, pozn. redakce). Máme dvě varianty. Buď pojedem do Mexika, nebo do Barmy a Thajska. Teď řešíme kam. J á jsem pro Barmu, protože se mi rýsuje jako akčnější. Taky chceme jet individuálně, bez cestovky. Trápit se v zájezdu a muset se podřizovat nějakýmu programu, to nám přijde fakt hloupý. Vidíme to aspoň na tři týdny, čím dýl, tím líp. Omezuje nás vlastně jenom čas. Linda může jen přes prázdniny, což je na jednu stranu blbý, protože je všude turistická špička.

Mluvíš o sobě a říkáš my. To zní hrozně zamilovaně. Jsi asi moc šťastný, vid?

No, jasně že jsem. S Lindou jsme spolu už skoro dva roky. Z pohledu partnerskýho to sice není tak dlouho, ale žijeme spolu a jsme spolu hrozně spokojený. Zvláštní je, že jsme docela rozdílný lidi. Jak vkusem a názorama na různý věci, tak povahově. Teď jsme třeba byli na filmovým festivalu v Karlových Varech a mně by nedělalo problém bejt do rána na večírku a bavit se s kámošema, kdežto Linda se mezi lidma necítí zas tak dobře.

V čem se rozcházíte nejvíc?

Třeba v názorech na umění. Linda přijde s tím, že by chtěla jít na Lazebníka Sevilskýho. Já na něco takovýho v životě nepůjdu, to mě vůbec nezajímá. Stejně tak máme naprosto opačný názory na hudbu. Třeba mý oblíbený Chemical Brothers ona nemusí. O to víc je možná náš vztah osudovější. Není to jen o nějaké povrchní shodě zájmů... Teď jsem si vzpomněl, v čem se nejvíc rozcházíme: rozhodně fotbal. Respektive mé naprosté nadšení pro něj a její totální averze.Já si z toho už dělám legraci a upozorňuju na to o to víc. Hlasitě oznamuju, že někdo někam přestupuje a že Poborský je teď v Čechách, takže pojedem před jeho dům stanovat a Linda si třeba první sekundu myslí, že to myslím vážně... Rádi se takhle pošťuchujem.

Co myslíš, že se jí na tobě líbí?

Myslím, že říkala oči, no a určitě jí musí vyhovovat můj smysl pro humor , no a... spíš bych asi věděl, co ji na mně štve, protože to mi říká častějc. Rozhodně ji štve, že jsem ten Slávista, ne, počkej, možná ještě víc, že jsem posledně proměnil tu penaltu, nebo... Ne, tak teď vážně: když po sobě neuklidím, nebo když dám nádobí do dřezu a ne rovnou do myčky a ona to tam pak musí dávat sama... no, asi by toho bylo víc.

Je něco, co bys nepřekousl?

Jako na holce? Vadí mi, když nemá smysl pro humor. Nejde o to, že by se musela smát mým vtipům, nemusí mít přece stejnej smysl pro humor . Spíš mi vadí, když je absolutně mimo. Mám pocit, že to často není otázka inteligence, spíš primární logiky. Když vidím, že se vtip od ní odrazí jak od prázdnýho sudu, tak je to špatný. Co bych fakt taky nepřekousl, je, kdyby fandila Spartě. Já jsem Slávista. Jinak pro mě není vůbec rozhodující, jestli je tmavovlasá nebo blonďatá, jestli má dva metry nebo metr padesát. Ze všeho nejdřív se koukám do očí. Ty mi toho řeknou vždycky nejvíc.

Stalo se ti, že tě v době, co žiješ s Lindou, zkoušela nějaká holka sbalit?

Stává se mi to, stejně jako se mi stávalo dřív. Byl jsem odmalička konfrontovanej s tím, že se holky o mě zajímaj, stejně jako se já zajímám o ně. Je to přirozený a samozřejmý . Je ale balení a "balení", přičemž to druhý je jen takový nezávazný flirtování. Neodsuzuju to, ani nevyhledávám. Na druhou stranu se mi líbí taková ta otevřenost a naprostá upřímnost. Líbí se mi, když holka dá otevřeně najevo, o co jí jde, než aby to v sobě dusila a něco předstírala. Je to mnohem férovější a v podstatě i odvážnější. Vyjít se svou kůží na trh, někomu se projevit a čekat, že tě klidně pošle do prčic, to je přece strašně odvážný! Takže když to někdo takhle zkouší, je mi to vlastně sympatický. Ne z toho důvodu, že bych měl zájem, ale proto, že to je na férovku.