Kouření – a mám na mysli především kouření všelijakých cigaret, doutníků, dýmek a podobných věcí – škodí zdraví, o tom už málokdo pochybuje; i když výjimky, jež poctivě, z plných plic vyšlukovaly obsah miliónu cigaret a dožily se stovky, se samozřejmě najdou: ovšem jen aby potvrdily pravidlo. O výmluvném vztahu některých umělců ke kouření nyní vypovídá projekt, jenž se jmenuje Dokouřeno a jehož úvodní část si můžete do 15. září prohlédnout v pražském Mánesu. Zaujal i pana prezidenta Václava Havla, jenž svého času (on sám přiznává pětačtyřicetiletou zkušenost) proslul jako velmi zanícený kuřák; při této příležitosti však varuje: „... necítím právo komukoliv říkat, jestli má kouřit, nebo nekouřit, anebo dokonce šířit nějakou nekuřáckou ideologii. Já pouze ale cítím povinnost informovat začínající kuřáky, potenciální kuřáky, budoucí kuřáky, na jednu nepříjemnou věc – totiž že to znamená odepsat velký kus vlastní svobody.“ Chytré, napadne po přečtení citátku jistě nejen mne.

Na výstavě v Mánesu se z iniciativy Jiřího Davida sešlo patnáct českých umělců, a to jak těch starších (Karel Nepraš, Theodor Pištěk, Jiří Sopko, Milan Knížák), tak mladších (Michael Rittstein, Jiří David) i ještě mladších (Veronika Bromová, skupina Pode Bal), což představuje docela zajímavý záběr stylů i přístupů. Všichni měli za úkol vytvořit nějaké dílo, jež by se více či méně dotýkalo fenoménu dokouření. I stalo se. Ale David říká: „Artefakt nebo výstava nejsou prvotním cílem téhle akce. Jde nám o to, aby po ukončení přehlídky vznikly plakáty s jednotlivými obrazy či sochami a ty by se měly potom distribuovat do zdravotnických zařízení, do škol, na sportoviště.“ Nejprve se musí ale na jejich pořízení sehnat peníze, k čemuž proběhne 14. září aukce. Ještě před tím půjde v televizi animovaný klip upozorňující na projekt, který hudbou podpořil Jan P. Muchow a hlasem Jiří Bartoška.

Není bez zajímavosti, že nikdo z aktérů Dokouřena nekouří (kromě skupiny Pode Bal), a Veroniku Bromovou k účasti inspirovala její maminka: „Kouří jak šílená. Já jsem taky kouřila, ale ve třiadvaceti jsem s tím praštila. Uvědomila jsem si, že jsem to dělala kvůli vlastní nejistotě.“

Zdá se, že Dokouřeno je hezký příklad toho, že umělci ještě umějí být angažovanými, aniž by byli současně trapnými. Dělají to vpodstatě zadarmo, za režii: v londýnské Serpentine Gallery proběhne v listopadu obdobná akce (David se jí inspiroval), jejíž protagonisté mají k dispozici na svá protikuřácká díla mezi šesti až sedmi tisíci librami.