Asi by nemělo smysl sáhodlouze představovat Honzu Muchowa, tvůrčí mozek kapely Ecstasy of St. Theresa, žádaného producenta a skladatele. Jen pro oživení připomenu, že v poslední době stál např. za muzikou k filmu Samotáři, nebo produkoval úspěšné album Anny K. Nebe. V jeho projektovém studiu Balance jsem ho zrovna vyrušil při práci na muzice z Shakespearovy hry Sen noci svatojánské.
Na jaře jsem k téhle divadelní hře složil muziku a teď se našel někdo, kdo to chce vydat, tak to kompiluju na CD, říká Honza Muchow.

Na čem jinak pracuješ, kdy chystáte další desku s Ecstasy?
Další deska EOST je zatím ve stádiu hrubé přípravy, takže asi nebude ještě letos, jak jsem si přál. Snad zjara. Zrovn dokončujeme novou desku skupiny Here, kterou jsem produkoval. Mimo to pracuju na hudbě k divadelnímu představení Národního divadla Komedie plná omylů od Williama Shakespeara, na pár famáckých filmech a několika dalších krátkodobých věcech, jako jsou reklamy apod.

Od čeho začínáš skládat, jaké nástroje a zvuky tě nejvíc nakopnou k novým nápadům?
Tak to je různý. Někdy začínám od melodie, která mi zní v hlavě, někdy od groovu, který jsem naprogramoval, někdy od kytarového riffu. Je to fakt nejednotný. Nemám zavedenej systém skládání. Proto se asi taky někdy dost trápím, protože nevím, jak začít. Se zvukama je to složitý. U syntetických nemám rád presety a tovární zvuky, takže výroba toho správného zvuku někdy zabere spoustu času. To na nějakým analogu osciluju a filtruju tak dlouho, dokud to není zajímavý. Ale klasický věci jako např. piáno, dechy apod. samozřejmě nemám rád umělý, tam naopak preferuju "tovární" přírodní zvuk. Když je piáno dobrý, tak už na něm nic nevyzkoumáš.

Jaký je tvůj vztah k živému hraní, jak přenášíš studiové aranže na pódium?
Živě hrát je pro mě trochu utrpení a trochu radost. Baví mě hrát, být v kontaktu s lidmi v sále, užívat tu atmosféru v zákulisí. Ale nesnáším všechny ty technický problémy, debaty se zvukaři o nenormálnosti toho, co a jak hrajeme. Taky mi vadí, že se tím věčným převážením ničí nástroje a přístroje. Zvláštní kapitolou jsou pak zastávky na benzínových pumpách. Myslím, že každé minutí pumpy po cestě je hazard z rozpadem kapely. Nic neutuží partu líp, než "poctivá zastávka" na pumpě.
Studiový aranže jsou studiový aranže. Na pódium je přenášíme minimálně. Koncertní podobu zkoušíme podle toho, co která skladba naživo potřebuje a snese. A někdy ani není technicky možný zopakovat to, co předtím vzniklo ve studiu. Třeba na basu nebo na kontrabas hrajeme to, co na nahrávce hraje jednoduchá sinusovka, takže to musí znít jinak.

Jak obvykle nahráváš kytary, basu a zpěv?
Kytary nejčastěji linkou přes PODa od Line 6 a přes lampový zesilovač/kompresor/ekvalizér TL Audio. Basu většinou taky, jindy ale úplně na sucho. Nemyslím si, že existuje jeden jedinej správnej model, kterej funguje a pak "to hraje". Rád zkouším různý věci. Rád se proběhnu s mikrofonama po studiu a hledám "ten zvuk." Ke každý skladbě přistupuju individuálně. To, co se jednou nebo i několikrát ověřilo, nemusí fungovat úplně vždycky. Někdy je potřeba, aby kytarista seděl se sluchátkama u pořádně vohulenýho komba, a někdy chceš jen tak v klidu hrát v režii, klepat popel na koberec a poslouchat z beden. A se zpěvem to platí dvojnásob. Každej zpívá jinak, každá písnička potřebuje něco jinýho, takže myslím, že nemá cenu se tady bavit o Neumannech.

Jaké máš vybavení, jak kombinuješ práci ve vlastním studiu a v komerčních studiích?
My ten náš prostor s Michalem Pekárkem nazýváme ateliérem. Studio to není. Tady hudba vzniká, ale nemusí nás zásadně opouštět jako hotový nosič. Natočit tady jde všechno, ale smyčce nebo živý bicí bych radši točil jinde. Používáme Pro Tools na Macu G3, digitální mix Ramsa, samplery Akai, Atari s Notatorem (v Macu jsou ještě Cubase a Logic), moduly Access Virus b, Korg Electribe EA-1 a ER-1, Korg DW-8000, Roland Planet-5, Roland Jupiter-6, Roland SH-101, Roland PC-2, E-mu Proteus 2000, Rhodes Mark 2 piano, Crumar Vintage piano, Stylophone, kytary Gretch Chet Atkins Tennesean, Godin Radiator, Fender JazzBass, akustiku Epiphone a další věci jako např. Line 6 POD, kytarový efekty Boss (ty s oblibou používám na bicí) a procesory jako TL Audio 5051, Ensoniq DP Pro aj.
Práci nejčastěji kombinuju tak, jak je to pro každý projekt potřeba. Má-li smysl všechno dělat u nás, uděláme to tu. Ale jak jsem naznačil, ven vyrážíme třeba kvůli živým bubnům. V komerčních studiích teď trávím méně a méně času, protože vyjdou draho a hodně věcí si můžeme udělat u nás. Ale atmosféru opravdu velkého studia mám moc rád. Najde-li se firma, která bude chtít utratit peníze, rád je pojedu protočit třeba někam na jih Francie.

Jak probíhalo nahrávání Nebe Anny K?
Nebe vznikalo po etapách. Nejdřív se udělal singl se skladbou Nebe. A když to vypadalo, že se to povedlo, chtěla firma, abych s Luckou (Annou K) udělal celou desku. Desku jsme vlastně dělali v malý skupince lidí. Tomáš Vartecký napsal většinu skladeb a nahrál drtivou většinu kytar. Lucka samozřejmě všechno nazpívala, Michal Pekárek všechno zaznamenával do Pro Tools a já dělal to ostatní. Samozřejmě jsme přitom rádi do několika skladeb zneužili i pár hostů. Olin Nejezchleba, Guma Kulhánek, Jirka Janouch, Jiří Hrdina - ano, ten s hokejkou, ve dvou věcech zpívá sbory, Simon z Kurtizán a Dara Rollins. Darina mě nadchla, je neuvěřitelný, jak jí to myslí ve zpěvový rovině. Jsou mraky technicky dobrejch zpěváků nebo lidí se zajímavým výrazem, ale málokdo si vymyslí dobrej zpěv sám. A hodně málo z nich v pětihlase. A ještě míň z nich za pár minut.
Ale asi by tě zajímaly technický věci. Tomáš mi vždycky přinesl demo, já na to udělal jednoduchej základ, pak jsme začali dělat kytary, já různě dolaďoval věci v MIDI, někam jsem naopak nahrál Fender piano, abych trochu rozbil ten rock-MIDI model. Jinak technologicky se žádný dobrodružství nedělo. Hlavní role: Atari, sampler Akai, Pro Tools, POD, TL Audio.

A co soundtrack k Samotářům?
Samotáři jsou trochu jiná kapitola. Asi abych dosáhl jistoty, že se k nim muzika hodí, nahrál jsem ji sám doma v ložnici. Pravda, někdy jsem trochu budil okolí, takže jsem nebyl úplně sám... V některých skladbách zpívá Kryštof Michal ze Support Lesbiens. Rád někdy pracuju úplně sám, ale je to náročný na psychiku. Moc si nepokecáš. Nejtěžší bylo, když mi režisér David Ondříček zavolal, že do příštího dne potřebuje rockovou písničku, kterou bude ve filmu hrát fiktivní kapela na koncertě, takže ať to taky tak hraje a zní. Musel jsem ložnici změnit v Roxy. Linda se moc nevyspala.

Na závěr obligátní recept na pochoutku.
Já si dělám svoje "studiový sendviče". Vezmeš dva plátky tmavýho chleba, jeden namažeš Lučinou, druhej burákovým máslem, a mezi to dáš ananas, banán a kešu oříšky. Když máš salát, je nejlepší tam ještě dát list salátu. A k tomu pomerančový džus. Nasytí tě to a přitom můžeš pořád pracovat.