Umí být nejprogresivnějším českým skladatelem (skupina Ecstasy of Saint Theresa). Umí prorazit ve světě (smlouva u renomované anglické nahrávací společnosti). Umí to s počítačovými hejblátky (naposledy remixy dvou hitů kapely Lucie). Umí hrát ("Šeptej"). Umí hrát fotbal (hanspaulská liga). Umí dělat hudbu k filmu ("Šeptej"). Neumí noty ...

Do kolonky "povolání" bys mohl napsat téměř desítku profesí - skladatel, producent, režisér...

Spousta lidí mě bere jako kytaristu nebo producenta, někdo si myslí, že jsem DJ, který dělá taneční hudbu, každý to vidí jinak. Je o tím, že nejsem tvrdohlavě například kytarista, co řeže do nástroje od rána do večera, nepřístupuju k muzice tak, že stojí a padá s kytarou. Myslím, že takhle se spousta lidí uzavře a zaškatulkuje do nějaké profese. Ani to, že skládám hudbu k filmům, neznamená, že jsem filmový skladatel, nejvýstižnější asi je, že funguju v hudební oblasti. Když jsem režíroval klip k písničce z poslední desky "Ecstasy", bylo to proto, že mě to bavilo, ze stejného důvodu produkuju desky nebo hraju fotbal. Je zbytečné se omezovat.

Pohybuješ se neustále na rozhraní filmu a hudby, kde jsi víc "doma"?

Hudba mě baví tím, že je nehmotná. I když ji zhmotníš na cédéčku, je to něco v éteru, něco nekonkrétního. Když napíšeš knížku nebo uděláš fotku, tak už je to věc, které se můžeš dotknout, ale muzika je kouzelná tím, že fyzicky neexistuje. Obzvlášť pro mě, protože neumím noty, nedokážu si ji v nich představit a tudíž ani zhmotnit. Tohle je na hudbě fajn .Z toho důvodu, že když neskládáš něco podstatného, tak to alespoň není tak dementně hmotné, jako když například uděláš blbou sochu, co má sto metrů.

Při natáčení klipu jsi zatím jen usrkl z režisérského poháru. Chtěl bys to zkusit s celovečerním filmem?

Řekněme, že mě oslovuje filmové umění. Vyjma muziky je to rozhodně to nejzábavnější, co bych chtěl dělat. Někdy ale přemýšlím, jestli to má vůbec smysl, ve světě je spousta důležitějších věcí než kultura. Třeba, bohužel tolik zprofanovaní, ochránci přírody nebo lidi, co se starají o nemocné, jsou mnohem potřebnější. Samozřejmě, že kultura je důležitá součást bytí, ale když prostě vidíš, jaká spousta závažných věcí se zanedbává a jak naopak absolutně nepodstatné věci se rozvíjejí a nabalují na sebe hromady dalších zbytečností a nesmyslů. Pak mi takové ty úvahy, jestli bych teda radši režíroval nebo skládal, přijdou nepodstatné.

Podle prodeje desek u nás se zdá, že lidé už skládání nových, natožpak současně znějících písní také považují za nepodstatné...

Je to asi i známka toho, že tenhle národ hudbu tak nutně nepotřebuje. Když jedeš metrem v cizině, tak polovina cestujících má walkmany a zbytek si čte knížky nebo časopisy, výjimečně noviny. Kdežto u nás tří čtvrtiny lidí čumí do blba a jsou zpruzelí a ta zbývající čtvrtina čte Blesk. Pak se tu mají prodávat nějaké desky. Vždyť to nikdo neposlouchá! A ta minorita, co poslouchá alternativnější žánry, je bohužel tak technicky vyspělá, že si je raději vypaluje. Takže tahle scéna zničí sebe samu, poněvadž nepodpoří trh, který je bohužel důležitý, protože další desku už interpret nemá šanci vydat, když se ta předchozí neprodávala. Kultura je důležitá, jen aby tady ale měla za chvíli ještě vůbec pro koho vznikat.

Vnímaví posluchači a diváci vždycky budou. Čím je podle tebe osloví nový film Davida Ondříčka "Samotáři", ke kterému děláš hudbu?

Myslím, že téma je dost aktuální. Doba je taková, že lidi jsou víc a víc samotáři. Je to dáno i tím, že se sdružujeme ve větších a větších konglomeracích a to paradoxně přispívá k samotě, nejsme schopni žít v nějakých partnerských svazcích. V tom filmu je např. dvojice, co žije spolu, více méně se neustále rozchází, ale ve skutečnosti bez sebe nemůžou být. Zároveň ale cítíš, že každý z nich si ještě není na 100% jistý, že jsou spolu už na furt, a pořád tak vlastně po očku hledají toho "pravého". Je to takové pokračování Šeptej po x letech. Je to pro lidi, kteří šli na Šeptej v nějakém konkrétním věku a teď pokročí o kousek dál stejně jako David pokročil s tímhle tématem.

Takže hodně podobné vyzrání hrdinů jako u "Indiánského léta" a "Návratu idiota" Saši Gedeona...

To je spíš otázka pro Davida, ale rozhodně si myslím, že David nehledal námět na volné pokračování Šeptej, i když tématicky to tak shodou událostí vypadá.

Jak bude vypadat tvoje práce dohlížitele nad hudebním obsahem filmu?

Teď vybírám některé použité písničky, protože ty spěchají z důvodu zajištění práv, budou od Ohm Square, Tata Bojs, Ecstasy of St. Theresa. Rozhodně tam chceme dát skladbu z nové desky Colorfactory, jejichž hudba doprovázela Šeptej. Se scénickou hudbou a psaním písniček pro film počkám, až dostanu přibližně tříhodinový hrubý střih. Dvě písničky ale už tak nějak vyplynuly ze scénáře, z návštěv natáčení, z prohlížení denních prací.

Tvoje hudba i tvorba všech kapel, které jsi vyjmenoval, patří mezi špičky současné české alternativní scény, která se ale kvůli zatuchlosti dramaturgů komerčních rádií k širšímu posluchačstvu nedostává. Nebude tak celý film určen úzké skupině "vyvolených"?

Jak David film, tak Petr Zelenka scénář já hudbu děláme tak, jak je nám vlastní. Je otázka, jestli tenhle postoj staví mezi nás diváky nějakou hráz nebo ne. Nebudeme se záměrně snažit někomu stranit nebo podlézat, protože bychom ani nevěděli, jak se to dělá. Podle mě Knoflíkáři Petra Zelenky taky nebyli hudebně jednoduchým filmem, hráli tam třeba Pixies, kteří nikdy nebyli našich komerčních rádiích, a přesto ten film dostal nějaké České lvy a stal se všeobecně přijatým snímkem. Samotáři nejsou klasickým rodinným filmem, takže asi nebudou tak úspěšní jako Hřebejkovy Pelíšky. Samotáři jsou holt asi pro méně početné publikum... anebo více vyhraněné. Méně početné třeba ne....

Často jsi v rozhovorech narážel na to, že podle toho, co si kupujeme za desky, jsme poměrně nevkusný národ...

Je to tím, že nám všeobecně chybí vkus, že máme Smetanu, Dvořáka, Kunderu apod. ještě neznamená, že v národě ta kultura je. Bylo tady pár kapel nebo spisovatelů, ale předešlý režim je přinutil buď utéct nebo se přizpůsobit. Je málo těch, co vytváří něco, co by ten vkus změnil protože u nás to, co se liší, je neúspěšné a je odsouzené k hrozně složitému životu a snaze o uplatněni. Pro mnoho lidí je pak snazší si vydělávat tím, že přezpívají písničky z muzikálů, než riskovat, že by zkusili něco vlastního, protože není jisté, jak by to dopadlo. Je to v myšlení národa a v tom, jak se ten národ k něčemu odlišnému chová. Třeba v Anglii je naopak to, co se liší, často zbožňované na úkor soudného pohledu na to, jaké to doopravdy je. Ale vidíš podporu pro něco, co tu ještě nebylo a co je zajímá. Tady, jakmile se něco odlišuje od průměru, tak se spíš řekne: "Pozor, pozor, tady tomu musíme přivřít dveře, protože to je nějaké podivné, to my neznáme."

Asi si libuješ ve výběru projektů, které nevypadají snadně...

Jasně, protože když to vypadá, že to bude příliš v klidu, pak u mě hrozí, že mě to podvědomě přinutí k odfláknutí. Ale tím, že půjde o nejisté teritorium, tak se snažím "pečlivě našlapovat, abych neuklouzl". Čím je to větší výzva, tím je to zajímavější a je dobře, když tomu můžeš přizpůsobit všechno, protože leckdy po tobě lidi chtějí naprosto profesionální přístup, ale ty k tomu ty naprosto profesionální podmínky nemáš. Jako když ti někdo řekne: "Tahle česká deska hraje nějak blbě a ty U2 hrajou tak dobře!", a ty mu musíš vysvětlovat, že za peníze, co stála deska U2, by sis v Čechách mohl zaplatit studio - v kterým jsi mohl strávit jenom čtrnáct dnů - na dvacet let non-stop.

Musí být pro tvůrce hrozně omezující vědět, co všechno by si mohl dovolit, kdyby...

To je pravda, ale ono tě to ovlivňuje až v té praktické fázi tvorby, ne ve fantazii.