Jan P Muchow bezesporu patří k nevýznamnějším a také nejinvečnějším (oba přívlastky nsmusí jít ruku v ruce) tuzemským představitelům nastupující muzikantské generace v období devadesátých let. Své jméno nerozlučně spojil především se souborem The Ecstasy Of Saint Theresa, ale jeho aktivity jsou rozprostřeny mnohem šířeji. V poslední době k nim přabyla i oblast filmu. V roce 1996 napsal písmčky a dokonce ztvárnil jednu z hlavních postav ve filmu Davida Ondříčka Šeptej, jenž byl zejména mladými diváky velmi vřele prijat. Se stejným režisérem se sešel i letos při práci na snímku Samotáři, který nepochybně rovněž nezůstane bez náležité odezvy. Jan P. Muchow se tentokrat sice nepostavil před kameru, zato mel ale na starosti veškěrou muziku - jako autor i jako producent, který provádět výběr ostatních skladeb. Výčet 'účinkujících' je opravdu pozoruhodný: Morcheeba, Moloko, Here, Ohm Square, Colorfactory, Štěpán Tůma a Tonya Take z Liquid Harmony, ale také Sluneční orchestr či Modus... Navíc si Muchow může přičítat i nemalou zásluhu na tom, že scénář Petra Zelenky vůbecdoznal filmové podoby...

Není žádným tajemstvím, že režisérovi Ondříčkovi se do natáčení Samotářů v první chvíli nijak zvlášt' nechtělo a názor změnil až na základě tvého doporučení. Jak ses v téhle roli poradce ocitl?

S Petrem Zelenkou jsem se potkal někdy v roce 1997 na festivalu v Rotterdamu, kde byl se svým snímkem Mňága - Happy End a my s Davidem Ondříčkem jako delegace za Šeptej. Předtím jsme se neznali, ale tam jsem se dozvěděl že Petr dříve psal texty a zpíval ve skupině V noci, jejíž pisničky znám leta z demokazety a kdysi mě velmi silně oslovily. Od těch dob k Petrovi chovám možná až nekritický obdiv. Během festivalového dění jsme se pak spolu hodně bavili a řeč přišla také na Samotáre, na něž jsem byl už dopředu natěšený. Když se pak David po přečtení scénáře vyjádřil, že se mu moc nezamlouvají, hodně mě to mrzelo. Bylo v nich totiž spousta věcí, které se mi opravdu líbily a vyvólávaly ve mně podobné pocity, jaké jsem měl třeba ze Směšnych lasek Milana Kundery. David mi pak zpětně řekl, že právě mé stanovisko bylo rozhodujícím impulzem k tomu, aby ke scénáři udělal nějaké připomínky a vrátil ho znovu Petrovi k přepracování. Oproti původní předloze ovšem finální podoba doznala mnoha změn.

Docela mě překvapuje tvoje hudební souznění s Petrem. On je přece jen zakotven v osmdesátých letech...

Petr se ve skupině V noci uplatňoval jako textař a zpěvák ale hudbu nejspíš skládal někdo jiný. V současné době se náš názor na muziku asi dost liší. Pokud vím, z některých kousků pro Samotáře nebyl zrovna nadšený... Do ničeho se ale nesnažil zasahovat - plně respektoval skutečnost, že není režisérem filmu.

V jaké fázi natáčení jsi začal pracovat na muzice?

S Davidem jsme usoudili, že Samotáři spíše než scénickou hudbu budou vyžadovat písničky, a ty pak vznikaly už podle scénáře. Ve střižně jsem pak nechával na něm, kam je přesně umístí, ale většinou jsme se shodli. A takovou tu typičtější filmovou muziku, která tvoří asi jednu třetinu, jsem dělal až na finální střih, jelikož bylo potřeba akcentovat konkrétní pohyby, titulky a podobně.

Jaký klíč jsi hledal k výběru písní, kde se objevují domácí i zahraniční jména?

Původně tu mělo být víc cizích skladeb, ale ze záměru zakoupit prostřednictvím sponzora autorská práva nakonec sešlo, čimž se otevřel větší prostor pro tuzemské interprety. Je zde ale například Morcheeba nebo v současnosti rovněž úspěšné Moloko, na druhou stranu se nepodařilo získat práva k Aznavourovi, jehož úloha ve filmu je docela podstatná. Klíč byl takový, že jsem nechtěl, aby šlo vyloženě o taneční, ryze současnou muziku. Vlastně pouze úvodní skladba má takové parametry ale tam jsme potřebovali nějak rozjet začátek aby rychleji ubíhaly titulky i první scéna, v níz se nic moc neděje. Při vyběru muziky jsme přihlíželi k charakteru jednotlivých postav - třeba Ondřej, jehož představoval Ivan Trojan, se ve vztahu k Hance jakoby vrací do jakéhosi retra, převléká se za instalatéra a právě písnička Charlese Aznavoura tomu dodala takový ten odstup a sarkasmus.

Ve snímku účinkuje i nexistující soubor Fake Dead, u jehoz 'zrodu' jsi stál společně s Kryštofem Michalem ze Support Lesbiens...

Snažili jsme se aby už z názvu bylo patrné, že jde o fiktivní kapelu a jelikož mám rád Take That zparodovali jsme jejich jméno. Kdybychom ale použili třeba Fake That, bylo by všechno až moc jasné, tak jsme to trochu zkomplikovali tím Dead. Udělali jsme ji schválně jako rockový band, protože taneční kapely koncertují spíše ve formě party a to se pro film nehodilo. A taky tam byla ona zápletka s trsátkem...

Na soundtracku je zastoupen i Laco Lučenič, s nímž jsi nedávno spolupracoval na jeho albu Proudy - Tribute To Prúdy...

Laca si hrozně vážím, v osmdesátých letech pro mě představoval něco jako idol. Líbilo se mi, co dělal se Žbirkou i jeho sólové desky, které mi vždycky přišly ohrómně 'cool'. Pak jsem se dozvěděl, že připravuje něco v duchu taneční scény, hodně používá samply a od Michala Máky i to, že má rád' Ecstasy Of Saint Theresa. Aniž bychom se kdy setkali, udělal remix na náš singl, pak zas my na desku Proudy a jsem moc rád, že jsme mohli použít jeho písničku Chladná i do Samotářů.

Píseň Ty, ja a mój brat měl zase na repertoáru Modus, avšak v dobé, kdy už v něm Lučenič nepůsobil...

Tahle písnička byla zpovzdáli slyšet při scéně na pouti už v Šeptej a jelikož se Táňa Vilhelmová objevuje i zcie v menší roli prostitutky, napadl nás takový interní vtípek: David jí nechal vytetovat stejný znak, jaký měla v Šeptej, jako že jde o tu samou holku a tohle z ní udělalo město. Já to ještě doladil tím, že tam znovu zazní 'skliečka dotykov', hodilo se mi to i k té scéně. Bohužel, ve střižně pak vypadl právě refrén... Ale tahle písnička má pro mě taky takový nostalgický nádech, protože jsem s ní byl v pubertě mnohokrát konfrontován a nyní vlastně poprvé vychází na cédéčku. Museli jsme ji stahovat z vinylu, jelikož původní master už se nedal sehnat.

Poněkud nečekaným se může zdát také zařazení Slunečního orchestru...

Tady šlo zase o to, že bar v němž pracuje Vesna, měl být náladou styhizován do latiny Colortactory tam mají španělsky zpívanou písničku, pak jsou tam dvě brazilské věci, které se už na soundtrack nevešly - a tak jsem sáhl i po Slunečním orchestru, protože mám tuhle kapelu rád. Písnička San-ba do té nálady přesně zapadá a navíc pomohla i celkové pestrosti, o niž jsme usilovali.

V poslední době bývá hudba na soundtracku doprovázena ještě krátkými úryvky z dialogů. Jaký v tom spátřuješ smysl a podle čeho se vybíralo u Samotářů?

Myslím si, že tomu, kdo film viděl, se tím připomenou některé vtipné nebo důležité okamžiky. A dát tam v případě Samotářů některé hlášky jsme chtěli už jen z toho důvodu, že Petr dokáže napsat opravdu dobré dialogy. A výběr se dělal tak, aby to samo o sobě dávalo nějaký význam, i když si to poslechneš jen tak samotné.

Proč není na albu více zastoupena scénická hudba?

Mně se moc nechtělo ji tam zařazovat, když se do výběru nevešly ani všechny písničky. Z té scénické muziky se tam dostaly vlastně jen dvě věci - o úvodní skladbě jsme už hovořili a pak ještě Ráno, které se hrozně líbilo tvůrcům...

Co pro tebe zkušenost se Samotáři znamenala?

Šlo o úplně odlišnou práci než třeba pro famácké filmy. Nebo při reklamě, kde dostanu zadání, případně i nějaký vzor, podle něhož mám postupovat a vždy je rozhodující co řekne klient. Udělá se třeba pět verzí a částo je pak jako nejvhodnější vybrána ta, kterou já osobně považuji za nejméně zdařilou... V tomhle to bylo opravdu něco zcela jiného. David navíc nechtěl, aby to celé vyznělo nějak moc nabubřele, asi v duchu: 'My jsme ten moderní film a hleďte, co všechno jsme po hudební i zvukové stránce schopni udělat', takže i z toho důvodu jsme si vypomohli třeba tím Aznavourem. Taky je pravda, že film je natočen docela standardně, nejsou v něm žádné velké detaily nebo průlety zdí, jako kdyby šlo o nějaký postmoderní, hypersoučasný snímek. A v podobných intencích jsme museli přemýšlet i o muzice. Například již zmiňované Ráno, kde jsem jen já s kytarou evokuje pocit filmů francouzské nové vlny, tak to alespoň říká David...

V nich se ostatně tvůrci také hodně zabývali odcizením partnerských vztahů... Zeptám se tě ale na další věc: Samotáři i Šeptej jsou snímky generační ale co kdybys dostal nabídku na muziku třeba k historickému filmu?

Já jsem na jaře dělal pro Michala Dočekala v divadle Komedie Sen noci svatojánské takže to bylo přesně to, na co se ptáš. Tam jsem si vyzkoušel trochu rozdílný přístup, i když po mně Michal zas chtěl pár písniček, které by zněly trošku současněji. Napsal jsem ukolébavku, pak takovou jakoby šantánovou věc, co mi připomíná Mackieho Messera... Nejdůležitější by bylo správně odhadnout své schopnosti.

Vrátím se k otázce z úvodu: Když jsi poprvé viděl konečnou podobu Samotářu, potvrdilo se tvé přesvědčení, žes tenkrát Davidovi Ondříčkovi poradil správně?

Už tím, jak jsem se Samotáři spojen, asi nemohu mít ten správný odstup k nějakému objektivnímu hodnocení. Ale určitě jsem rád, že podobný snímek vznikl, že to někdo takhle vyzkoušel a jako velice interesantní mi přijde i naše vzájemná spolupráce. Podle mě je tam spousta hodně dobrých scén, ale celkový názor na film si nejsem schopen utvořit. Vím jen, že z něho mám radost.