Jak se žije autorům české progresivní hudby?

Takzvaná taneční scéna se za posledních deset let stala kulturním fenoménem. Z původně spíše alternativní subkultury dnes máme styl, který mladé generaci diktuje jak se oblékat, co brát za drogy a kam chodit dovádět na bohatě sponzorované houseparty. Všechny tyto aspekty včetně trochu přeceňovaného fenoménu dídžejů se stávají tématem i nejkonzervativnějších médií. V tom humbuku se poněkud zapomíná na samotnou hudbu. A zatímco nejrůznější parties už iu nás někdy vykazují mnohatisícové návštěvy, progresivní muzikanti nadále živoří, daleko od žebříčků popularity a bez možnosti se svou hudbou uživit. A přitom scéna roste, rodí se talentovaní autoři, co netrpí epigonstvím, vznikají skladby, které zní svěže, a přitom mají hitové ambice. Stala se někde chyba nebo je to jen otázka času?

Kořeny domácí taneční scény sahají mezi kytarové či indie kapely začátku devadesátých let, kterým se poštěstilo to samé, co beatové generaci let šedesátých: otevřely se hranice a najednou bylo možné reagovat na nejmodernější styly. Česká hudba mohla být po dvaceti letech ideově nezávadného braku na straně jedné, a vzpurného undergroundu na druhé straně konečně »in«. Odnesla to sice její originalita a muzikanti začali mnohem více dbát na image, zároveň ale šly stranou komplexy ze zatuchlosti, už se nebylo čeho bát. Na hudební scéně zavládl zdravý duch. Nálady a hry se zvuky vytěsnily potřebu sdělovat politická stanoviska. Když o pár let později začala přicházet první a dnes už klasická alba taneční hudby (Orbital, Massive Attack), tuzemská indie scéna se bez problémů přeorientovala - prakticky jen vyměnila kytary za elektroniku. Jestliže nejdůležitějšími kapelami kytarové scény byli << Ecstasy>> Of St. Theresa a Sebastians, není divu, že ti samí lidé reagovali díky svému talentu na technologické změny nejpohotověji. Jan P. Muchow si jméno kapely ponechal a Sebastians se rozštěpili na Ohm Square a Liquid Harmony.

Svatá trojice

Právě tyto tři kapely jsou dnes považovány za první ligu české taneční scény, jedině ony zatím vstoupily do relativně širokého povědomí a podařilo se jim vydat alba. Uznání dosáhly zaslouženě, ale nesmí se zapomínat na »služební« náskok: do taneční muziky se členové těchto kapel pustili jako již docela zkušení muzikanti - v době, kdy jim prakticky neměl kdo konkurovat. Například Liquid Harmony dodnes těží ze svého prvenství, kdy tady jako první začali s ryze tanečními koncerty. Přitom v současnosti kapela není v nejlepší formě a přes dva roky nic nového nevydala. K oncerty kohokoliv z této »svaté trojice« bývají pro klubovou scénu událostí, o každé nové nahrávce se hovoří týdny dopředu. Následovníci zatím nedosahují jejich úrovně, ale bude zajímavé sledovat, kdo dál se do první ligy dostane. Budou to Blow , Significant Other, Skyline, Canopy, Southpaw anebo někdo dosud neobjevený? Nicméně lze považovat za skutečné hvězdy někoho, kdo neprodá ani pět tisíc nahrávek? Vždyť kdyby lidé z Ecstasy, Liquid či Ohm Square neměli vlastní studia a nevydělávali by si reklamami a produkováním popových interpretů, vlastní hudba by je neuživila. Domácí gramofirmy si je většinou rozebraly kvůli tomu, že mít někoho z nich v katalogu je jistou prestiží a patří to k image. Ale tím to hasne. Žádná snaha tuto hudbu opravdu prodat, infikovat jí masový vkus. T isk toho se svými nadšenými recenzemi při dnešních cenách kompaktů příliš nezmůže. A nejposlouchanější rádia hrají takzvané osvědčené hity. Natož jak potom věřit v průlom mimo republiku?

Kudy do světa?

Naší momentálně nejúspěšnější taneční kapelou v cizině jsou duboví Hypnotix. Jsou zváni na mezinárodní festivaly a v sousedním Německu mají mnohem více příznivců než u nás. Jenže za takovými výsledky se skrývají úmorné roky hraní po hospodách, spaní v dodávce a pojídání baget u benzinových pump. Ohm Square, kteří mají za sebou sérii úspěšných koncertů po Evropě a kteří mají potenciál v Anglii se prosadit ve větším stylu, připouštějí, že se jim do takové otročiny už nechce. »A navíc nemáme tu ambici stát se hvězdami v Anglii. My si děláme Ohm Square pro zábavu,« tvrdí jeden z členů kapely - Dušan Only One. Navíc zůstává otázkou, zda ta potenciální britská karta by opravdu tolik vynesla. Česká scéna není žánrově sjednocená, něco jako český zvuk neexistuje. Drobné úspěchy ovšem mohou přijít vždy. Nedávno skladba jednočlenného pražského projektu ZKA4T, který nevšedně kombinuje ambient s jazzem, zaujala malé, ale ceněné britské vydavatelství Pork a to se ZKA4T rozhodlo zařadit na svou příští kompilaci. V elké možnosti nabízí i internet s formátem MP3, díky němuž si vaši skladbu může kdokoliv kdekoliv stáhnout do počítače jako audio soubor.

Future Sound Of ČR

»Talentu máme stejné množství jako každý jiný. Možnosti ale nejsou ani v rámci České republiky všude stejné. Kromě Prahy, kde je scéna díky Rádiu 1 a množství klubů pochopitelně nejsilnější, se něco děje v Českých Budějovicích, Karlových Varech, v Brně, ale například na severu už je to slabé - když už dostaneme nějakou nahrávku odtamtud, je hodně ovlivněna agresivním zvukem Německa,« říká Pierre Beneš, zástupce malého vydavatelství Intellygent Recordings, které se specializuje na monitorování této hudby. »Vždy je to závislé na zahraničních stanicích, které se v tom místě dají naladit. V Čechách je podle mě tak sto perspektivních projektů, které se neustále vyvíjejí. Ale je škoda, že si hudebníci nevěří, nemají dostatečnou vůli se prosadit.« Intellygent Recordings zatím vydali dva díly kompilace Future Sound Of Prague, na nichž se jim podařilo nashromáždit kvalitní skladby. Zejména druhý díl kompilace svou vyrovnaností a zajímavými přístupy překvapí. Žádné monotónní techno, nýbrž inteligentní písničky, které jsou nejen zvukově objevné, ale některé v sobě mají i hitový náboj. »Když jsme vybírali skladby pro naši kompilaci, hodnotili jsme je v evropském kontextu,« vysvětluje Beneš, jenž se kromě vydavatelské činnosti věnuje ipořadu pro začínající projekty na Rádiu 1. Ano, Future Sound Of Prague není provinční z nouze ctnost. Podobné úrovně se podařilo dosáhnout i vydavatelům kompilace Inform, kde najdeme často totožné interprety (kupříkladu projekt Floex - objev posledních měsíců), ale díky nehitové koncepci alba se o výběru tolik nemluví. Důležitou roli při zviditelňování mladých projektů začínají mít také remixová alba, na nichž »mládež« po svém přetváří díla již uznávaných umělců. T uto omlazovací kúru podstoupil Pražský výběr, hip hopová legenda Manželé a Ivan Král. Byť výsledek nebyl pokaždé skvělý, elektronická scéna naznačila, kdo převezme štafetu. Taneční remixy se také stále častěji objevují na singlech komerčně úspěšných interpretů, ovšem žádná taková úprava zatím nezískala širokou popularitu.

V labyrintu stylů a přístupů

Dnes můžete s jedním »nadupanějším« počítačem se zvukovou kartou vyrobit zvukově kvalitní skladbu, sami si udělat celou desku a pak si buď vypálit libovolný počet kopií na CD-R, nebo nahrávku distribuovat po internetu. Odpadává závislost na drahých nástrojích, studiích i konzervativních gramofirmách. V České republice existuje na tisíce lidí, kteří si doma na počítači skládají muziku, aniž vědí, co je to akord, harmonie nebo tříčtvrťový rytmus. Přesto mohou vytvořit dobré skladby. T i talentovaní se většinou přehoupnou přes hranice jednoho úzce definovaného stylu, o čemž svědčí i fakt, že striktními tanečními formami, jako je house a techno, se u nás - až na výjimky (pražský projekt Neo, pardubická kapela Plastic Purity) - nikdo významný nezabývá. Na domácí půdě se naproti tomu daří rytmicky komplikovanějšímu stylu drum'n'bass - hlavně v Praze existuje úzká, ale o to agilnější drum'n'bassová scéna kolem klubů XT3 a Punto Azul. Možná to bude vypadat jako výjev z Foglara, ale v podstatě jde o partu kamarádů, kteří si mezi sebou vyměňují počítačové programy a k šoubyznysu se točí zády,jako by bylo jejich jedinou ambicí skládat hudbu, sníž obstojí vzájemně mezi sebou. Do této, jak se říká, partičky patří jména jako The Eggg, Stonedhigh nebo DJ Koogi, jenž tvoří pod různými pseudonymy. Na české taneční scéně nenastal konkurenční boj - zatím v podstatě není o co bojovat. Řevnivost existuje maximálně mezi živými kapelami, které si konkurují návštěvností koncertů. Kapely se vůbec pohybují v trochu jiných dimenzích než takzvané projekty. Nejde pouze o to, že díky možnosti propagovat svoji hudbu živě jsou jména skupin známější. Díky vokalistům (převážně zpěvačkám) vytvářejí písničky, a jsou tudíž mnohem zapamatovatelnější.

Jednou budem dál

Ačkoliv dávno pryč jsou doby, kdy progresivní byl každý, kdo používal sampler (zařízení, jímž digitálně nahrajete jakýkoliv zvuk a pak s ním můžete dále pracovat), vše trvá ještě příliš krátce. Vždyť třeba posun v kvalitě za poslední dva roky je zcela markantní. Zatím není úplně jasné, zda ti skladatelé od computerů touží co do popularity zaplnit prostor, který náleží střednímu proudu. Mohli by to zkusit. Nejspíš by napáchali méně kulturních škod, než kolik jich do obecného vkusu zasely různé zpěvácké kreatury. Promotér David Urban alias D Smack U, jedna z osobností, které se zasloužily o rozkvět taneční scény v Čechách, tvrdí: »Tahle hudba je pozitivní a víceméně nekonfliktní. Lidé, které taneční muzika baví, mají většinou širší obzory, nejsou to tupí konzumenti piva. Takže kdyby se z této inteligentní zábavy stal hlavní proud, bylo by to ke všeobecnému prospěchu.«