Album Double Happiness - třetí řadové - vydala v listopadu 2000 kapela Here. Tvoří ji francouzská zpěvačka a flétnistka Valerie Chauvey, hráči na baskytaru, klávesy a kytaru Igor Toman, Zdeněk Marek a Tom Luska a bubeník Martin Pecka. Na otázky o novince a plánech Here odpovídá Zdeněk Marek.

Kolik času a energie Here potřebovali, aby dospěli ke Dvojitému štěstí - Double Happiness?

Deska se rodila dva roky, natáčeli jsme měsíc. Stálo to hodně peněz a energie. Nemám rád, když někdo o své desce tvrdí, že je nejlepší a podobně, ale Double Happiness je album, za kterým si stoprocentně stojíme.

Za minulými deskami ne?

Samozřejmě že ano. Ale do téhle jsme skutečně dali maximum času, energie a finančních prostředků. Konečný zvuk jsme například dodělávali ve studiu Cinema Sound, které je asi nejlepším u nás.

O vašich písničkách mluvíte jako o popu. Mají o ně zájem rádia?

Pro nás je důležité pražské Radio 1. Je alternativně vystavěné a vlastně je pro kapelu jako Here jedinou šancí. Hrají nás hodně. A kdybych se na našem pražském koncertě sta lidí zeptal, jaké poslouchají rádio, odpoví devadesát z nich, že Radio 1. Nejčastěji tam hrají Sommeil a A Lack Of Oxygen.

A kdybyste se zeptal, kolik lidí má vaši desku vypálenou...? Do jaké míry se Here dotýká problém pirátského vypalování desek?

Naše deska je opravdu jasný produkt pro studentské palírny. Nejsem nenávistně proti tomu. Je nutné si ale uvědomit, že vypalování nezabíjí velké firmy, ale ničí muzikanty. Firma řekne: Prodali jste jen tři sta kusů. A když namítneš, že dalších pět tisíc si lidé vypálili, samozřejmě to firmu nezajímá a další desku u ní kapela nenatočí.

Jak jste spokojeni s nahrávací společností Escape?

Velmi. Doufáme také, že naše deska se přes Escape a Monitor-EMI dostane na západní trh podobně jako poslední album Ecstasy Of St. Theresa. Doufáme, že se tam bude líbit. Klobouk dolů před Vladimírem Kočandrlem a Liborem Lisým. Ať proti nim má kdokoliv cokoliv, založení značky Escape je skvělá věc. Uvědomili si, že pokud někdo z velkých firem chce podporovat alternativní scénu, musí založit sublabel, na kterém budou kapely nahrávat třeba jen za pusinku, ale jejich desky se budou vydávat a distribuovat. Jsem rád, že to existuje.

Mluví vám firma do něčeho?

Ne. Řekli jsme si, jaký chceme mít obal, jak desku natočíme. Do jediné věci nám nemluvili. Indies Records měli pro vydání přísnější podmínky, což se týkalo například koncertů, které po nás firma vyžadovala.

Hlas ve skladbách a na deskách Here jako by byl dalším nástrojem. Výrazně nevyčnívá, jen modeluje náladu. Proč ale k Here patří stále jen ženský vokál?

Protože dobrých českých zpěváků, jako je třeba Jaromír Švejdík z Priessnitz, je málo. Navíc se nám ženský hlas zkrátka do hudby více hodí. Myslím, že pro Here je charakteristická určitá poetika. Ať už jsme hráli s naboosterovanými kytarami nebo bez boosteru, i když jsme hráli hodně experimentálně jako na desce We Are., poetika pro nás zůstávala důležitá. Patří k ní třeba hlas. Nikdy nebudeme do mikrofonů křičet. Valerie jen vykládá příběh, pocit. Je jemný. Kdybychom chtěli složit rychlou písničku, nevycházelo by to ze srdce. Nám se vždy více líbili Dead Can Dance než uřvaný rock.

Ale na desce je několik ráznějších momentů, třeba skladba Sommeil a výrazné klávesy v ní.

Možná do budoucna razantních věcí ještě přibude. Nedá se o tom ale kalkulovat. Složíš písničku, natočíš, smícháš ji tak, jak z tebe vychází. A necháš na producentovi, kterému věříš, aby materiál dále zpracoval a dal mu konečný tvar.

Pro Here je tím producentem, kterému věří, Jan P. Muchow?

Producent je ve studiu šestý člen kapely, dělá ze skupiny to, co je. Jsme spřízněné duše. Myslím, že se mu daří vytahovat klady a zahlazovat, co je špatné. To je důležité, protože kapela nemá nad svou tvorbou úplný nadhled. Natočíme například dvacet čtyři stop hudby, Honza z toho osm vůbec nepoužije. Vždy se nám spolupráce s ním vyplatila. I na základě alba We Are., které není tak známé, dostal Honza ocenění Žlutá ponorka za nejlepší producentský počin roku.

Víš už, kam povedou budoucí kroky Here?

Asi k větším experimentům. Láká nás hudba k filmům. Mám rád filmy, kde je minimálně textů, ale hodně obrazů. Podobná je totiž také naše hudba.