Jana Muchowa netřeba dlouze představovat. Leader naší prakticky jediné zahraničně uznávané kapely Ecstasy of Saint Theresa, hudební producent, příležitostný herec, skladatel filmové hudby a především člověk stále nepoznamenaný hvězdnými manýry. Rozhovor s ním je vždy potěšením a Navigator si nemůže přát lepšího patrona.

Už je to tři roky, co jsi byl na titulní straně Navigatoru. Bylo to jeho první číslo a ty ses zároveň stal jeho kmotrem. Za tři roky se toho mnoho změnilo. Začal jsi plnit společenské rubriky známých časopisů a přestal být pouze alternativní hvězdou. Co ti uplynulá tři léta přinesla?

S Ecstasy Of St. Theresa jsme vydali desku, odehráli několik dobrých koncertů doma i za oceánem a chystáme nové album. Taky mám jednu novou kytaru a doma králíka.

Co ti naopak vzala?

Letos mi vzala dvojku na začátku čísla označujícího můj věk.

Víc než jako hlavu Ecstasy Of St. Theresa tě veřejnost vnímá jako producenta, skladatele filmové hudby, partnera Lindy Rybové atd. Nikdo se neubrání tomu, aby jeho tvář média zkreslovala, teď máš šanci říct, kdo opravdu jsi a v jakém světle se sám vidíš (zkus to popsat třeba pěti slovy):

Bývalý průměrný fotbalový dorostenec z Jižňáku.

Nevadí Ti někdy, že média EOST poněkud přehlíží?

Ne, takhle je to lepší, než kdyby se někdo hrabal v popelnicích, poté co Kateřina dojde vysypat koš.

Bude nově album odpovídat více vkusu obecnému, tím myslím, že bude více o písničkách než o zvukových experimentech, nebo bude opět novátorské až do té míry, že ho uslyšíme pouze z Rádia 1?

Bude odpovídat našemu obecnému kapelnímu vkusu, takže bude docela fajn, když ho někdy uslyšíme aspoň z Rádia 1. Ale doufám, že to nevyznívá nějak pejorativně vůči Radiu 1. R1 je pro hudbu u nás ta nejdůležitější věc, která se po roce 1989 mezi Aší a Břeclaví stala.

Poslední rozhovor se odehrál v minulém století, což zní strašně, ale kromě skladatele jsi člověk, kterému není lhostejné, co se kolem něj děje. Myslíš, že nově století potkalo lidstvo v lepším rozpoložení? Pokud jde o budoucnost, jsi a priori optimista, nebo skeptik?

Co ti na to mám několik málo dnů potom co se stalo v NYC říct?? Klasik říká: "optimismus je opium lidstva". Skeptikem bych se nenazýval, ale odpovím ti úryvkem jednoho našeho textu z nové desky: "I'm (not really) optimistic, I'm not really in the mood for that those days...."

Zase zpátky k hudbě. Vzniká spousta nových věcí, zároveň přežívají věci, které by mohly, decentně řečeno, zmizet v propadlišti dějin. Asi nemá cenu řešit situaci u nás, to jsme udělali před třemi lety a moc se nezměnilo. Jak se díváš na vývoj hudby globálně, ale i u nás?

Je dobře, že neustále se rozvíjející technologie umožňuji dělat hudbu i takovým hudebníkům, jako jsou třeba The Tchendos. Ty jsou pro "českou písničku" v roce 2001 důležitější než soundtrack z filmu Rebelové.

Vzpomínáš si na první koncert, který jsi navštívil?

Nejspíš nějaký koncert kapely mýho bráchy Gerda.

Kdybys nebyl hudebník, co bys chtěl dělat?

Byl bych profesionálním fanouškem Penerů strýčka Homeboye.

Jaké cd sis naposledy koupil?

Björk - Vespertine.

Kdy se ti naposledy chtělo brečet?

Před 11. 09. O1 bych ti odpověděl: Boys don't cry.

Co tě umí pořádně naštvat?

Arogantní sobec.

A když si chceš zvednout náladu, co je tvůj spolehlivý recept?

The Tchendos.

Máš nějaké slabosti?

Střelba bez přípravy levou nohou.

Co byla nejhorší věc, kterou jsi v životě udělal?

Rád bych doufal, že tu nejhorší věc už jsem udělal, ale nechci to zakřiknout.

Co ti pravě v tuhle chvíli chybí?

Soustředěnost na tenhle rozhovor.

Co bys chtěl dát člověku, kterého máš rád?

Lásku.

Co tě víc přitahuje, moře, nebo hory?

V zimě moře. A v létě vlastně taky, ale na dohled od hor.

Poslední otázka: co budeš dělat zítra?

Budu snažit se soustředit na práci na naši nové desce.