V roce 1991 se stali skutečným zjevením. Tuzemská hudební scéna překotně splácela svůj dluh minulosti, k nejprodávanějším patřily desky ještě nedávno zakazovaných kapel Půlnoc, Psí vojáci, Garáž; ve světě hudebně dávno přežitý underground. Pražská čtveřice The Ecstasy Of Saint Theresa se svým debutovým EP Pigment oproti tomu reprezentovala žhavou současnost tehdejší hudební Británie - kvílivé zvuky kytar, které z rozmazaných tónů a nadpozemsky zasněných vokálů stavěly emotivní hlukové stěny; tak jak tento styl za kanálem La Manche definovala progresívní irská skupina My Bloody Valentine. Zvuk jejich minialba Ecstasy a debutové desky Isn't Anything tehdy silně zasáhl pražskou Ecstasy Of Saint Theresa a výrazně ovlivnil vlastním nákladem vydaný debut Pigment. Mísila se v něm punková rytmika s aktuálním kytarovým soundem a zamlženým vokálem Irny Libowitz (nejlépe je to slyšet v dravých What's a Who's, ale kultovní skladbou tehdejší doby se stala zvukově omamná Square Wave). Z dnešního pohledu je z této desky cítit až přílišné podlehnutí tehdejším zahraničním vzorům a víceméně jen okouzlené experimentování s novými zvukovými možnostmi.

O rok později se na trhu objevilo debutové album s názvem Susurrate; hodně se od něho čekalo. Nebyla to příliš dobrá deska. S výjimkou několika písní, jako Pistacchio Places, odkazujících k nahrávce Pigment, se kapela více přiblížila tehdy v Anglii dominující zasněné poloze; kdesi v pozadí se líně protahoval poklidný rytmus bicích, stejně nevýrazný jako Irnin zpěv - v popředí pak burácel zvukový příboj kytar. Některé skladby byly velice působivé (zejména melancholická Swoony, proměnlivá Sweetabyss či gradovaná Absinth), většinou se však kapela utopila v přílišné záplavě vlastních zvukových nápadů, postrádajících silnější nápad skladatelský (například v opusech To Alison, Thorn In Y'r grip).

Nicméně Ecstasy Of Saint Theresa vynesla jako první tuzemské kapele pozvání do Anglie k natáčení prestižní John Peel Session; to byla velká událost. A ve studiích BBC pak vznikla krásná třískladbová deska ...fluid-trance centauri..., nesporný vrchol tehdejší kariéry této kapely. Hlukové příboje ustoupily jemnější, až psychedelické poloze, krásně vystavěným a propracovaným opusům, třem plně vyrovnaným skladbám, které dodnes neztratily nic ze své poutavosti. V roce 1993 pak následovalo druhé album - Free-D (Original Soundtrack). Rozvíjelo model předchozí mininahrávky, tentokrát s větším využitím elektroniky. Jenomže působivost, kterou kapela dokázala vměstnat do třískladbového EP, se místy až příliš rozpíjela na více než hodinové desce. Přesto některé její momenty (Surfing On Steam, Her Eyes Have It) patří společně s ...fluidtrance centauri... k tomu nejlepšímu, co Ecstasy Of Saint Theresa kdy vytvořila.

Všechny tyto čtyři desky z období původní sestavy Ecstasy Of Saint Theresa (Jan Gregar, Irna Libowitz, Jan Muchow a Petr Wegner) nyní nabízí nádherně graficky ztvárněná "knížečka", doplněná řadou dobových fotografií. Zdaleka ne všechny skladby mají nadčasovost, ale to není případ jen pražské Ecstasy Of Saint Theresa - podobná přežilost postihla i kdysi tak slavné kapely kytarové nezávislé scény, jako Ride, Chapterhouse, Slowdive, Moose, Drop Nineteens. Už jen vynikají album ...fluidtrance centauri... tento komplet ospravedlňuje. Ostatně o tom, že právě tato cesta, byť se z dnešního pohledu může jevit jakkoliv sporně, dovedla Jana Muchowa na post jednoho z nejrespektovanějších lidí v oblasti tuzemské taneční scény, ani nemluvě.