JAN P. MUCHOW je dnes jednou z nejrespektovanějších osobností na tuzemské hudební scéně. A nejen to: zahrál si ve filmu, píše reklamní a scénickou hudbu a je velkým idolem žen. Před deseti založil kapelu Ecstasy Of Saint Theresa. Od té doby zmoudřel a vydobyl si respekt a uznání. Při tom všem ale jako jeden z mála lidí v malém českém showbyznysu zůstal úplně normální. Takoví jedinci jsou v dnešní době vzácní.

Skládáš filmovou i divadelní hudbu, muziku k reklamám, produkuješ a mícháš desky, píšeš hudbu pro Ecstasy... Co je pro tebe prioritou?

No jasně že Ecstasy! To je můj hlavní příběh. Je to jako ve filmu - to ostatní jsou paralelní menší příběhy, který ten děj rozšiřujou a dělají ho zajímavějším, můžeš se tam vyřádit v různých věcech, ale pak se zase vrátíš k tý hlavní story; a tou je pro mě Ecstasy. Doba je vůbec taková. Hodně lidí dělá víc věcí najednou a já myslím, že je to zdravý.

Jsi považován za duchovního vůdce tuzemské taneční scény. Co o ní soudíš v porovnání se zahraničím?

No, hlavně soudím, že je blbost mě pokládat za duchovního vůdce tuzemské taneční scény. Těmi jsou jiní a podle toho taky dlouho naše scéna vypadala. V současné době už je to ale mnohem lepší. Dokonce si myslím, že uplynulý rok byl pro českou taneční scénu velmi dobrý. Je už zcela nezávislá na velkých vydavatelstvích a konečně to tu začíná doopravdy žít. Loni třeba vyšly výborný desky: Pocustone od Floex, Repertoár Penerů Strýčka Homeboye nebo Ohm Square, kteří si založili vlastní label East Autentic a jejich vinyly i cédéčka se prodávají všude v civilizovaným světě. Už to snad bude jen lepší. A k tomu srovnání se zahraničním... Největší rozdíl je v tom, že domácí scéna se o tu zahraniční zajímá, kdežto ta zahraniční o naši vůbec.

Pokud si vzpomínám, kdysi dávno jsi snil o filmovém scénáři...

Nesnil. Jednou bych chtěl pracovat na jednom filmu podle konkrétní předlohy, ale to má čas, není kam spěchat Naštěstí jsem mezitím konfrontován s hodně zajímavými filmovými projekty, kterým se teď věnuji.

K pamětihodným rolím patřím tvá postava ve filmu Šeptej. Lákají tě další filmové role?

Děláš si ze mě srandu? Pamětihodná je ta role možná jako odstrašující příklad pro někoho, kdo by se zabýval fenoménem neherců ve filmu. Další role mě nelákají a doufám, že moje herecká filmografie už je kompletní.

Nedávno vyšlo rekapitulační čtyřalbum starších nahrávek skupiny Ecstasy Of St. Theresa. Jak se ti při zpětném poslechu těchto desek vzpomínalo na období počátku devadesátých let, kdy byla Ecstasy skutečným zjevením na tuzemské hudební scéně?

Držím se myšlenky, že sentiment zabíjí, takže jediné vzpomínání proběhlo během rozhovorů k onomu čtyřalbu. Ale poslechnout si staré desky bylo fajn, protože jsem z těch čtyř měl pouze dvě, takže jsem byl poměrně zvědav, co na těch deskách vlastně je. A nebyl jsem zklamaný. Je tam opravdu to, co jsme tenkrát nahráli...

Dnes se stále častěji věnuješ Djování. Nakolik to ovlivňuje skládání tvých vlastních písní?

Spojení "stále častěji" bych rozhodně nepoužil. Teď jsem shodou okolností hrál asi pětkrát za měsíc, ale asi po dvou letech. Hraji jako DJ, pouze když mě o to někdo požádá a mě to baví. Ale ve volných chvílích se tomu nevěnuji, takže mě to při skládání neovlivňuje vůbec.

Ecstasy kdysi patřila ke kapelám s nezapomenutelnými koncerty. Nechybí ti v současné době koncertování?

V současné době pracujeme ve studiu na nové desce, takže mi to nechybí. Ale až deska vyjde, budeme zase hrát a už se na to těším. Chystáme jednu větší koncertní akci, ale ta je bez spousty povolení a jisté dávky financí neuskutečnitelná. Tak nám drž palce.

Při prohlížení nejrůznějších časopisů tě nelze vnímat jinak než jako úspěšného mladého muže - co pro tebe znamená svět médií?

To je ale blbý klišé - úspěšný mladý muž. Pod tím si představím buď tu hroznou písničku skupiny Olympic nebo nějaký vyšňuplý hovado ve sporťáku, zlatý řetězy kolem krku, minimálně dva prsteny, ruku modelky v rozkroku, jak frčí na nějakou trendy taneční párty. Já se tedy takhle nevnímám - jsem chasník v tesilkách, v mikině s kapucou a v teniskách, co jede ve starým saabu do studia, kde bude celej den sám dělat hudbu na naši novou desku. A když nějakou desku vydáváme a "média" o ní informujou a chtějí s námi udělat rozhovor, tak nejsem proti. Ale abych někomu dával soukromý fotky z dovolený, pózoval ve svý "nový kuchyni" nebo vymetal pořád různý akce, aby mě vyblejskli do nějakýho barevnýho časopisu, tak to teda ne. Takovej já nejsem.