Vždy se vymykala běžnému pojetí hudby, stylovému zařazení, tzv. formátu, který tak vyžadují dramaturgové rádií a hudební vydavatelé. Jako jediná česká skupina se svého času výrazněji prosadila ve Velké Británii. Ecstasy Of St. Theresa je jedinečným zjevem české porevoluční scény. Začátkem října vydává své čtvrté regulérní album. Podívejme se ale o více než deset let zpátky a vžijme se aspoň na chvilku do časů, kdy jste v pražských klubech pociťovali chvění, že jste u něčeho nového, velkého, revolučního.

Ecstasy Of St. Theresa povstala v roce 1991 z trosek krátkodechého projektu Nocturne, k Janu Muchowovi se tehdy, po odchodu Petra Macháčka do další slavné kytarové skupiny začátku devadesátých let Naked Souls, přidali Jan Gregar alias "Puding", za bicí v Extázi usedl Petr Wegner. Právě Petr Macháček ke skupině přivedl zpěvačku Irnu Libowitz, vlastně svou kamarádku z chmelové brigády. Nově vzniklá skupina rozhodně neměla problém se svým hudebním výrazem. Hned od počátku se zhlédla v rozvazbených kytarovkách typu My Bloody Valentine, přidala však ještě větší živelnost a snahou o do extrému dovedené zvukové experimenty. Mnohým návštěvníkům jejich prvních koncertů ve strahovském klubu 007, nebo v Rock Café přivodila jejich hudba kulturní šok: rozmlžený zvuk kytar, spousta zpětných vazeb a efektů a jakoby "utopený", spíše pocitový zpěv Irny,jejíž obličej se po většinu koncertu, stejně jako ostatních členů kapely skrýval za splývajícími vlasy. Ve zdánlivém zvukovém šílení ovšem mnozí okamžitě rozpoznali nepopíratelnou kvalitu. Extáze ještě v tom samém roce odehrála díky manažerovi Renému Breilovi několik koncertů v Nizozemí a Británii. Debutové EP Pigment, které si kapela vydala vlastním nákladem, se stalo jednou z událostí sezóny - takový zvuk byl u nás do té doby neslýchaný. Pražskými kluby šla zvěst o obrovském objevu, který vnáší na domácí pódia revoluční postupy. A bylo tomu skutečně tak. Velký tvůrčí potenciál obhájila Extáze hned další rok, kdy vydala u malé firmy Reflex records (pojem nezávislost v té době opravdu nebyl prázdný!) debutové album Sussurate, vrcholnou ukázku shoegazerského umu. Hudba EOST byla těžko uchopitelná, dala se intenzivně prožívat, ale ne popisovat. Shoegazerů tehdy byly pražské kluby plné. Mama klub, Bunkr, Rock Café, později také Bassment U Zoufalců, to byla jejich líheň. Kdo nenavštěvoval Indies party DJe Mirka Šulce v Bunkru, byl jaksi mimo dění. Rozvazbené kytary a zasněný zpěv se dennodenně nesly také éterem na frekvenci 91,9. Naked Souls, Here, Moving Holiday a především Ecstasy Of St. Theresa byly hrdiny své doby. Jen někteří z nich však překročili stín vržený shoegazerskou scénou a získali respekt také za hranicemi. Naked Souls měli druhý domov ve Švýcarsku, kde nahrávali a vydávali desky, jen Here a Ecstasy Of St. Theresa pronikli do Mekky nezávislé scény, do povědomí anglických fanoušků, novinářů a DJů.

EOST si téměř od samých počátků její existence oblíbil slavný moderátor BBC John Peel. Ten do éteru rád pouštěl už jejich debutové EP a při návštěvě Prahy se - dodejme, že neúspěšně - snažil skupinu kontaktovat. Přesto nakonec k setkání došlo - John Peel pozval skupinu nahrát respektované John Peel Session. EOST v Londýně natočila třípísňové EP, které v Británii s velkým úspěchem vyšlo coby Fluidtrance Centauri EP. Žádná česká skupina se před tím, ani potom nedostala v Británii tak vysoko. Jméno Ecstasy of St. Theresa se dokonce skvělo na šestém místě nezávislé hitparády dnes už neexistujícího časopisu Melody Maker. EOST ovšem už opouštěla stavění neproniknutelných hlukových kytarových stěn - také shoegazerství mělo své hranice a skupina tušila, že o moc dále tímto směrem se již jít nedá. Objektem jejich zájmu se pomalu stávalo programování zvuků a skupina pomalu stáčela k ambientním vodám. Kapelu čekala v Británii velká budoucnost, se slavným labelem Go!Disc (v jejich kancelářích se mohli setkávat třeba s Portishead) uzavřela smlouvu na pět alb, respektovalo je britské publikum i tamní muzikanti. Extáze se chystala na natáčení nového alba, které bohužel značně zpozdila ztráta veškerého hudebného vybavení. Neznámý zloděj tak na čas zabrzdil rozjetou kapelu. Ta se ovšem začala zmítat i ve vnitřních rozporech. Jak po letech vzpomíná Honza Muchow, on s Irnou skupinu více viděli v novátorských experimentech s novými technologiemi, zatímco Wegner s Gregorem byli příznivci dosavadního, kytarovějšího pojetí hudby. Na albu Free (Original Soundtrack) zvítězilo Muchowovo pojetí - bylo čím dál zřejmější, že právě on bude hnacím motorem skupiny do budoucna. EOST natočila abstraktní soundtrack plný ambientních zvuků k obrazům, které si posluchač sám musel ve své hlavě vytvářet. Album vyšlo na počátku roku i9g4, v době, kdy skupina ve své dřívější podobě vlastně už neexistovala. Irna se vdala v Anglii a Gregar s Wegnerem se začali poohlížet po vlastních projektech. Ecstasy Of St. Theresa se od té doby na dlouhou dobu začala rovnat jménu Jan Muchow. On sám ve spolupráci několika britských projektů připravil EP remixů z Free, nazvané AstralaVista, poté se ale Extáze na dlouhou dobu odmlčela.

Firmu Go!Disc spolkl nahrávací kolos PolyGram a nové vedení firmy už nemělo to nezávislé cítění, které Extázi do jejího náručí přilákalo. Úkolem roku pro Extázi bylo vymanit se ze svazující nahrávací smlouvy a začít jinde a jinak. Po více než tříleté odmlce od pověstného posledního vystoupení Extáze ve starém složení v pražském Planetáriu, se Jan Muchow s novou sestavou vrátil na pódia. Výraznou pěveckou osobnost našel v herečce Kateřině Winterové, po letech se ke kapele vrátil Petr Macháček a přibyl ještě bubeník dalších kytarových snivců Plout, Petr Němeček. Oba ovšem dlouho ve skupině nevydrželi.

K reinkarnaci projektu chybělo jediné: vydat konečně dlouho připravovanou studiovou desku. Ta nakonec nevyšla ve Velké Británii,jak si Honza Muchow přál, ale u české pobočky nadnárodního kolosu EMI. In Dust 3 se možná trochu podle očekávání stala událostí roku 1999 na české klubové scéně. Extáze se představila s novým, hudebně vysoce sofistikovaným výrazem, ve kterém se snoubila experimentální elektronika a umně zaranžované živé nástroje.

Jan Muchow nikdy v případě vydávání alb EOST netlačí na pomyslnou pilu. Pracuje na řadě jiných projektů, od filmových soundtracků až po ohudebnění reklam a nový repertoár domovského projektu nechává nazrát jako víno. Přes stylovou progresi, kterou EOST při vydání každé nové desky prochází, si vytvořil osobitý sound -jeho tvorbu, at už jde o písničky EOST, nebo remixy vždy zaručeně poznáte.V hudebních kruzích dokonce pro jeho zkratkovitě těžko charakterizovatelnou hudbu vznikl terminus technicus: "mouchovina". Jaképak mouchoviny nás čekají na čtvrté dlouhohrající desce Ecstasy Of St. Theresa?