Jan Petr Muchow je velmi zvláštní bytostí v české pop-music. Neumí noty, ale má mimořádnou intuici a nemalou odvahu. Hraje na kytaru a klávesy, komponuje, ovládá programování a jiné "mašinky". Má na věci své názory a netají se s nimi. Byl členem seskupení Colorfactory, které se podílelo na celovečerním filmu Šeptej, ve kterém si Muchow zahrál jednu z hlavních rolí. Ale jeho jméno je dnes spojováno především se skupinou Ectasy (sic!) of St. Teresa (sic!).

Dobrý den.

Dobrý den.

Nevzbudili jsme Vás?

Ne, ne, my se vracíme z hraní. Hráli jsme na festivalu v Ostravě, takže jsem ještě roztančený.

Takže Vaše neděle bude spíš taková cestovní a pracovní?

Spíš odpočinek, protože potom mě čeká práce na novém filmu Davida Ondříčka, tak budu odpočívat.

Vím, že zítra se budou v ulicích Prahy prodávat pohledy v projektu Šance, kterého se Vy zúčastníte. Přiblížíte nám v krátkosti, co to je za projekt?

Já neznám úplně správnou formulaci, ale tak jak to vnímám já, tak je to vlastně takový stánek v centru Prahy, ze kterého se šíří pomocná ruka pro všechny lidi, které například potkáváme na nádraží a v parku.

Můžete nám říct, proč jste se do toho zapojil zrovna Vy?

To má několik rozměrů, já si často dávám za smysluplné to čemu se věnuji já a zda by nebylo prospěšnější nějaká činnost v tomto duchu. Za další, já mám studio za rohem, takže často vidím jak návštěvníky, tak i pana šéfa, který se o ty lidi stará, takže to vidím, že ta pomoc je k něčemu a za třetí jsem hrál ve filmu Šeptej, který svým způsobem naznačil část té společnosti a tady těch problémů.

Spoustu času trávíte také v Anglii, kde většinou hrajete, znamená to, že tam je třeba lepší publikum?

Slovo lepší není úplně nejvýstižnější, spíš bych řekl, že je takové vnímavější a není tak stejnoproudě orientované jako v Čechách.

Vy jste napsal například hudbu k Samotářům nebo k filmu Šeptej. Zajímalo by mě, jak dlouho píšete takovou hudbu k filmu?

To je různé, my se s Davidem tady v těch konkrétních případech scházíme už v době příprav scénáře a přibližně si říkáme, co to chce a nechce.

Jak jste na tom s tím novým filmem?

Už jsem minimálně za půlkou a písničky do filmu už jsou dávno hotové.

Kde berete inspiraci ke skládání muziky?

To já sám jsem se snažil vysledovat, protože jsem si logicky řekl, že když bych to věděl – odkud ta inspirace je nebo čím jí napomoci, tak bych věděl jak na to, ale zatím jsem za ty roky na to nepřišel.

Máte nějaké konkrétní rituály?

Právě, že asi nemám, ale když si to vysleduji, že nějaký den mám pocit, že opravdu se mi povedlo něco, co se mi líbí, tak se snažím ten příští den předešlému napodobit.

Co takhle třeba hudba k muzikálu – neláká vás to?

Přiznám se, že tenhle styl mě nikdy neslovoval, spíš bych řekl, že k němu cítím takový jako odpor. Ale připravuji s Mardošem (sic!) do divadla v Plzni něco na způsob toho žánru – na motivy románu Mechanický pomeranč.

Tak Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů, nashledanou.

Já také děkuji, nashledanou.