Tohle bude takové odhalení "jak to bylo, proč vlastně a co jsme si z toho odnesli" - zhruba v duchu toho ultramixového odhalující článku. Asi zbytečně dlouhé odhalení, ale přece vás neochudím o všechny ty nezajímavé detaily. =)

Totiž:

tímto se hlásím k autorství falešného textu "Když kytara zpívá", který se nakonec dostal i do tištěného Ultramixu 5/2003.

Proč

Pracovní sobotu jsem od počátku považoval za apríl (ale párkrát jsem krátce zapochyboval =), jenomže přesvědčení je jedna věc a důkazy druhá. Navíc jsem nechtěl Pracovní sobotě (o skutečných organizátorech v pozadí - redakci Ultramixu - jsem v té době samozřejmě ještě nevěděl) kazit akci pokřikováním "Apríl! Apríl!" (to se přece nedělá!), ale co takhle jim akci aspoň nějak znepříjemnit? Ať si taky trochu užijí, odezva na webu byla až podezřele mírná.

Původní myšlenka vzešla od "stažené mp3" (Ultramix: "zřejmě největší chyba, kterou jsme udělali"). Říkal jsem si, že v tomto směru je ten apríl nedotažený, protože mp3 ukázky se teď objevují jako promo poměrně často, takže nějakých 30 sekund se určitě objevit mělo.

"Členové" Pracovní soboty navíc v tuto chvíli skoro nic neriskovali, k dispozici dali jenom svá jména a obličeje pro ty promo fotky, ale chybělo to hlavní - "umělecké dílo", ke kterému by se návštěvníci stránek mohli vyjádřit v diskusním fóru. Co by asi zúčastnění hudebníci říkali, kdyby se ta mp3 opravdu objevila a dělala jim ostudu? Svého času přece po webu kolovala "nová deska Portishead" a dost dlouho trvalo, než se objevilo oficiální prohlášení, že jde o podvrh a že se jedná o desku zcela jiné skupiny.

Myšlenka s mp3 se mi zalíbila, ale bylo tu několik problémů. Bylo třeba najít něco, co by znělo jako Pracovní sobota (všichni určitě přesně víme, jak by Pracovní sobota měla znít! =), ale přitom to nikdo neznal, protože v tom případě by se dala pravost snadno vyvrátit - kdežto ve všech ostatních případech se dalo tvrdit, že to je ten originál, který "byl na webu první den". Pak by zřejmě jedinou možností pro Pracovní sobotu bylo zveřejnění "originálu". =)

V každém případě to vypadalo jako slibný protiútok.

Jak

Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou tu mp3 vyrobit, ale to jsem zavrhnul, protože zpěv by v žádném případě nedopadl dobře (totiž věrohodně) ani ve velmi nekvalitní mp3, a tak jsem megalomanské plány opustil a spokojil se s něčím jednodušším a to byl text. Bez hudby to sice nebylo ono, ale na druhou stranu kdy se člověku poštěstí otextovat písničku nejslavnější neexistující skupiny? =) Jen to chtělo vymyslet něco, co by odpovídalo imagi, kterou nasadil web P.S. - takže to mělo být někde na hraně mezi pitomostí a vtipem a ideálně to mělo evokovat osmdesátá léta.

Text jsem vymyslel zhruba za čtvrt hodiny, takže paradoxně déle trvala konzultace se Strictly Blue, pod jakým jménem příspěvek zveřejnit. Po dlouhé debatě zvítězil "Shower Boy", který odkazoval k Tata bojs. (Ti měli v P.S. největší personální zastoupení a taky k nim asi nejvíc seděl ten text.)

Ohlas

Reakce na webu byla zklamáním. Sice se objevilo několik žádostí o poslání té prokleté mp3 (tímto se omlouvám všem zájemcům, opravdu ji nemám =), ale prakticky ani jeden člověk nekomentoval obsah textu a o nějakém nátlaku na Pracovní sobotu nemohla být řeč, takže se ani nikdo nenamáhal s nějakým dementováním. (Nebo mi něco ušlo?)

Text na webu zapadl mezi staré zprávy, a tak mě docela (příjemně) překvapilo, že se nakonec objevil v Ultramixu v tom shrnujícím článku - to byl vlastně jediný pozitivní výsledek pokusu.

Závěr

Mám dojem, že výsledek našeho experimentu musí být deprimující pro všechny textaře. Pravost textu totiž nikdo nezpochybnil (takže zřejmě vypadal věrohodně), ale taky se nikdo nenamáhal ho okomentovat. (Ať už kladně nebo záporně!) Přitom si myslím, že potenciální publikum Pracovní soboty jsou většinou lidé, kteří se o hudbu opravdu zajímají a není jim lhostejné, co poslouchají. Reakce od běžného TV diváka, který bere hudbu jenom jako kulisu, by asi byla ještě menší. (Svým způsobem jsme se jí vlastně dočkali - nepřišla.)

Z toho všeho mi bohužel vyplývá jednoznačný závěr - texty populární hudby prakticky nikoho nezajímají, osud textařů je zpečetěn a nejpozději do deseti let všichni vyhynou.

Čest jejich památce!