Že superskupina Pracovní sobota neexistuje, to už asi víte. Byl to náš aprílový žert. Pracovní sobota byl ale především velkolepý experiment, ve které šlo a trochu víc než jen o vystřelení si z národa. 0 co přesně nám šlo, a jak se nám to povedlo nebo nepovedlo se dozvíte z následující reportáže ze zákulisí této mediální kachny.
Celý nápad vznikl v podstatě dost nevinně. Šli jsme z redakce pěšky do Literární kavárny na redakční poradu, jejímž předmětem bylo vymyslet náplň dubnového, tedy aprílového čísla. Byla středa 5. března, někdy okolo páté odpoledne. Chtěli jsme
toto číslo pojmout skutečně aprílově, a tak jsme cestou vymýšleli různé blbůstky a kravinky. Mezi nimi padl i nápad vytvořit kachnu o nějaké fiktivní kapele a už o pár minut později jsme sepisovali ideální obsazení oné neexistující superskupiny. Vlastně jsme si vymysleli sestavu, která by i nás samotné
hodně bavila. Chtěli jsme tam mít jen osobnosti, které máme rádi a u nichž by bylo uvěřitelné, že by se skutečně mohli dát dohromady. Takže Honzové Muchow a Čechtický, Milan a Klárka z Tata Bojs. Pořád nám tam ale chyběl někdo, kdo by celé kapele dodal skutečně exkluzivní šmrnc. A pak náš grafik Lukáš navrhl, že by to mohl být Michal Dvořák. Připadalo nám to geniální a tehdy se zrodil plán, že bychom to mohli rozjet skutečně ve velkém stylu. V tu chvíli ale ještě nebylo jasné, zda by to do toho všichni hudebníci ze "seznamu" skutečně šli. Následujícího dne jsme nažhavili telefony. První na řadě byl Honza Muchow, kterého nápad pobavil a slíbil, že pokud do toho půjdou všichni, můžeme počítat
i s ním. Honzův příslib pro nás byl dobrým výchozím argumentem pro přemlouvání ostatních, i když ani to nám vlastně nedalo moc práce, jelikož i všichni zbylí hudebníci byli okamžitě pro.
PŘÍPRAVY
0 týden později jsme se s "kapelou" poprvé sešli v restauraci Zvonařka. Chyběl pouze Milan Cais, který byl skutečně na chatě, jak jsme psali už v článku v minulém čísle. Na Zvonařce vlastně vznikla celá legenda, byl to dvouhodinový a velmi plodný brainstorming. Naším záměrem bylo nechat do toho samotné hudebníky mluvit co nejvíc, snažili jsme se vyjít jejich nápadům maximálně vstříc aby je to bavilo, na druhou stranu jsme je ale často museli trochu mírnit. Když jsem ve fiktivním článku v minulém čísle popisoval rozhovor s Pracovní sobotou, byl to vlastně zčásti skutečný záznam toho, co se na Zvonařce dělo. Některé citace byly dokonce zcela podle pravdy - např. všechny ty fórky Honzy Čechtického o napojení
Pracovní soboty na ruskou mafii. Rozprava to byla divoká, nápad střídal nápad. Vypadalo to asi takhle:
My: "Tak jak jste se jako dali dohromady?"
Moucha: "NO třeba tak, že jsme si všichni zabookovali v Sonu ve stejnej termín studio."
Michal: "Ale to je dobrý s tím Sonem!"
Moucha: "Jakože náhodou, aby to nebylo, že to někdo vykoumal u stolu. Někdo tam něco masteroval, někdo tam natáčel, někdo tam přijel jako host.... A když jsme neměli co dělat, sešli jsme se u kulečníku, protože Mardoša natáčel už den basu
a Milan byl naštvanej, já jsem čekal na Káču..."
Michal: "Jasně, sešli jsme se u toho kulečníku a řekli jsme si: Teda, to je ale nápad!"
Jméno Pracovní sobota pak z debaty vyplynulo úplně náhodou, když jsme řešili termín, ve kterém by měla vyjít deska. Navrhli jsme nějaké datum,
ale po nahlédnutí do kalendáře se ukázalo, že je to sobota. Moucha: "Leda, že by to byla pracovní sobota... Hmm, to bychom se rovnou mohli jmenovat Pracovní sobota." Zprvu jsme se trochu báli, že na ten tak trochu stupidní název nikdo neskočí, nakonec se ale ukázalo, že častým používáním se zavede opravdu cokoliv. Asi nejvtipnějším momentem celé schůzky bylo vymýšlení názvů skladeb - to muzikanty bavilo nejvíc. Nechali jsme jim v tom volnou ruku a podle toho to také dopadlo... Na konci schůzky pak Michal pronesl: "Takhle se mají dělat desky. Začneš názvama..."A Čachťák dodal: " ...vyplníš ohlášky a je to!" Podruhé se kapela setkala na focení u fotografa Romana Černého, který byl i se svou asistentkou a vizážistkou vázán absolutní mlčenlivostí. Společně jsme vymysleli i osmdesátkovou image Pracovní soboty. Focení zabralo skoro celé odpoledne a i když to byla velká stresovka, výsledek dopadl skvěle. Všichni hudebníci toho mají opravdu hodně a tehdy jsme mimochodem pochopili, že v reálu by takhle zaměstnanou partu šlo dát dohromady opravdu jen těžko...
PLÁN
Jakmile byly hotové fotky a základní story kapely, vymysleli jsme přesný plán realizace celé kachny. Prvním problémem bylo muzikanty co nejvíc uchránit před médii, aby si nemuseli vymýšlet víc, než bude nutné. Proto vznikla postava fiktivního manažera Martina Kinského, který měl komunikaci s médii na starosti. Kinskému jsme koupili telefon s fungl novým číslem a jeho jménem jsme zaštítili všechny tiskové zprávy. Ze stejného důvodu jsme na poslední duben naplánovali i tiskovou konferenci (chtěli jsme, aby to celé zůstalo aprílem a aby trvání Pracovní soboty bylo opravdu striktně vymezeno jedním měsícem), takže když pak někdo hudebníkům zavolal, mohli ho odkázat na manažera nebo na tiskovku. Situaci trochu komplikoval fakt, že Ultram:x vychází až v polovině měsíce a my jsme nějak potřebovali zaplnit dobu mezi jeho vydáním a aprílem. Také bylo nutné o Pracovní sobotě vytvořit obecné povědomí ještě dřív, než se objeví u nás na obálce. Proto jsme založili web Pracovní soboty a pomocí tiskové zprávy rozjeli kampaň zcela nezávisle na časopisu. Chlapci ze Cinemaxu stihli během rekordně krátké doby zaregistrovat doménu a vytvořit stránky, Matěj Sychra vymyslel obal fiktivního cédéčka a logo kapely a všichni společně jsme dávali dohromady obsah webových stránek a psali první tiskovou zprávu. O všech našich krocích jsme pak mailem informovali i členy "kapely", aby stále věděli, co se děje, a mohli tak do událostí případně sami zasahovat. Během příprav platilo maximální utajení a z důvodu bezpečnosti o tom kromě nejužšího realizačního týmu nevěděla vlastně ani celá naše redakce.
AKCE
Na apríla jsme spustili stránky a asi o dva dny později rozeslali první tiskovou zprávu, která oznamovala existenci nové superskupiny Pracovní sobota a brzké vydání prvního eponymního alba, Zpráva byla samozřejmě poslána z adresy manažera Kinského. První veřejná zmínka se pak objevila na stránkách Tata Bojs, kam ji umístil Mardoša, který byl o celé akci informován a odkud se i první lidé
začali dostávat na stránky Pracovní soboty. Už ten večer jsem pak byl v Paláci Akropolis svědkem úžasné scénky, kdy Milana a Kláru obklopili jejich kamarádi včetně nejbližších spolupracovníků a začali se jich na Pracovní sobotu vyptávat. Oba to ustáli znamenitě a i přes různé zádrhele (Milan si např. nemohl vzpomenout, jak se vlastně jmenuje ten jejich manažer) jim na to všichni skočili. To bylo dobré znamení. Ještě napínavější pak bylo samotné odesílání tiskové zprávy. Když jsme mačkali tlačítko Odeslat, polévalo nás horko - bylo jasné, že teď už to nepůjde zastavit. A už pár minut po odeslání volala Kinskému na mobil slečna z Expresrádia, že je Pracovní sobota zajímá a že mají zájem o exkluzivní spolupráci. Ocenili jsme rychlost, která - jak se později ukázalo - je na našem mediálním hřišti bohužel spíše výjimečná. Rychle zareagovala i tisková agentura ČTK, která naši zprávu okamžitě převzala. To bylo první velké vítězství - zprávy ČTK přebírají téměř všechna média, jelikož platí za velmi důvěryhodný zdroj. Zarážející ovšem je, že se redaktorka ČTK spokojila pouze s tiskovou zprávou, kterou důvěřivě opsala a vůbec se nepokoušela informace
jakkoliv ověřit. Jak vidno, vytvářet kachny v České republice není zase takový problém... Ještě ten den Kinský z bezpečnostních důvodů obvolal celou Pracovní sobotu, ovšem vždy se představil jako nějaký novinář a pokoušel se z nich tahat informace.
Všichni ale tento test ustáli, nic neprořekli a postupovali přesně podle předem dohodnutého postupu.
CHYBA
Mezitím se také ukázala zřejmě největší chyba, kterou jsme udělali - a tou bylo zařazení úmyslně nefunkční "empétrojký' na stránky Pracovní soboty, což měla být ukázka skladby Když kytara zpívá. To bylo zbytečně podezřelé. Nejdřív jsem to řešili fiktivními zápisy do guest booku od lidí, kteří to už jako stáhli, nakonec jsme nefunkční nahrávku odstranili úplně - vymysleli jsme si, že jí stahovalo příliš mnoho lidí a že to přetěžovalo server... Nicméně, v dalších dnech poměrně rychle zareagovaly některé internetové servery (Musicserver, Tiscali, Audiocity, Mojenoviny), fankluby Lucie a Wanastových Vjecí i některá rádia (Radio Valc, Impuls). 0 nějaké mediální bombě však nemohla být řeč. Navíc
všichni vlastně jen opsali tiskovou zprávu nebo zprávu ČTK. Pravda, někteří novináři tomu nevěřili a proto o kapele nepsali, na druhou stranu se ale
ani nepokusili zjistit, zda je to celé opravdu bouda.
Přitom i samotný fakt, že se tahle pětka dala dohromady a udělala takto nákladný fórek (že v tom má prsty Ultram:x tehdy nemohl tušit nikdo), by mohl
být pro jejich čtenáře určitě zajímavý. Ale bohužel.
Decentně sondoval alespoň šéfredaktor Reportu Jarda Hudec (vtipná drobnost: po telefonu se vyptával Honzy Muchowa, kdo je to ten Kinský, a když mu Honza řekl podle scénáře, že je to kamarád Honzy Čechtického, tak šéfredaktor Reportu odvětil něco jako: "Aha, tak to už asi vím, o koho jde.', zato slečny ze Spye a Cosmogirl se jen akreditovaly na tiskovku. Velmi rychle zareagovali také koncertní promotéři, kteří se ukázali mnohem akceschopnější než samotní novináři. Přišly hned dvě nabídky do Brna, jedna do Zlína, ozvali se i organizátoři festivalů (např. Open Air Field nebo Colours Of Ostrava) a pořadatel festivalu Skydance dokonce rovnou nabídl i konkrétní čas vystoupení
a záměr udělat z Pracovní soboty jednoho z headlinerů akce. Ze všech těch mailů, které po rozeslání první tiskovky dorazily, bychom chtěli citovat alespoň ten od Jiřího Hlinky z Hospodářských novin, který jako jeden z mála potvrdil svou duchapřítomnost a profesní ostražitost, za což si zaslouží uznání: "Milý pane Kinský, strategii máte skvělou, hudebníci jsou také hvězdní, ale nevím, nevím. Zajíc v pytli se tomu říká, což si rozhodně neberte osobně. Proč bych měl psát o nějaké kapele, jejíž (navíc) debutové album vyjde až za měsíc? Na co bych se měl ptát? Copak hudba je řečnické cvičení, hezké oblečení a známá jména? Nikoliv... Už se těším, až se v konkurenčních novinách (a společenských časopisech) dočtu, že se dala dohromady superskupina, aniž by měl kterýkoliv z novinářů možnost seznámit se s její hudbou..." Co k tomu
dodat?
Causa
Takže zpětná vazba by byla, i když o dost menší, než jsme původně čekali. Přemýšleli jsme, čím zájem o Pracovní sobotu nakopnout a řešení přišlo samo. To když se ozval pan Libor Hora, manažer kapely z jižních Čech, která prý už léta používá jména Pracovní sobota. Kinskému napsal rozhořčený e-mail: "Kapela názvu Pracovní sobota existuje již dvanáct let, aktivně koncertuje a vydala dvě alba. Vzhledem k našemu koncertování i v Praze je velmi nepravděpodobná náhoda ve vaší volbě názvu kapely. Ohrazuji se proto k užívání názvu Pracovní sobota vaším tělesem a podnikám právní kroky proti zneužívání názvu mé kapely." Celkem rychle nám došlo, že to je šance na dobrou causu (mimochodem, dokonce se objevila ještě další kapela stejného názvu z Prahy, která však většinou používá zkratku PrSo) a ani jsme z toho vůči původní kapele neměli špatné svědomí. Bylo nám totiž jasné, že ve finále to i pro ně bude výborná reklama. Právě díky našemu výmyslu se o nich totiž teď ví mnohonásobně více než dříve a bude záležet je jen na nich, jestli to dokáží zužitkovat. Další tiskovou zprávu, kde se "naše" kapela vyjadřovala k obvinění z krádeže názvu, jsme napsali úmyslně arogantně. A zabralo to. V guestbooku na stránkách kapely se rozhořela diskuze o tom, kdo je více v právu a dokonce i na diskusním fóru serveru freemusic.cz se hudební intelektuálové přeli o to, jak moc je chování nové Pracovní soboty neetické.
Sporu se chytil i redaktor plátku Show! Pavel Eichler, kterého i přes hrubě bulvární povahu jeho časopisu musíme pochválit, že se skutečně snažil nějaké informace reálně získat. Dokonce zřejmě mluvil i s originální Pracovní sobotou.
Jeho dvoustrana v dalším čísle Show! pak byla historicky prvním tištěným článkem o naší superkapele. Pobavil nás titulek Kdo koho okradl? a také hláška: "Celý projekt se jim podařilo naprosto utajit až do dnešních dnů, Show! to zjistilo jako první!"
SPOR
V té době už na internetu i mezi lidmi probíhaly velké dohady, zda je Pracovní sobota reálná či zda jde o mystifikaci. Těch, kteří nevěřili, bylo relativně dost, i když nikomu se nepodařilo najít skutečné důkazy o tom, že je to celé jen bouda. Přitom kdyby si někdo z novinářů dal tu práci, asi by nebylo zase tak těžké se pravdy dopátrat. Ale nestalo se tak - investigativnost se mezi kulturními redaktory zřejmě moc nenosí. Přitom kromě realizačního týmu bylo určitě dost těch, kteří věděli, že to není pravda - např. pracovníci gramofirem jednotlivých hudebníků, kterým bylo jasné, že kdyby taková kapela skutečně existovala, museli by muzikanti, zavázáni exkluzivními smlouvami, požádat své vydavatele o svolení. Naštěstí pro nás se ale všichni zainteresovaní celou kachnou bavili do té míry, že hráli tu hru přirozeně s námi. Jediný oficiální článek, který Pracovní sobotu zpochybňoval, se objevil někdy v polovině dubna na serveru Musicpage. Článek se jmenoval Aprílový žert? a jeho autor Tomáš Klečka
mimo jiné napsal: "Pěkné, ale proč tato informace přišla zrovna l.dubna? Proč si nelze na webu kapely stáhnou ukázky skladeb v MP3? Proč hudebníci až do plánované tiskové konference neposkytují žádné rozhovory? Proč se nelze dovolat na kontaktní telefon?" Odvaha celou kapelu zpochybnit je určitě pozitivní, na druhou stranu nebyla pravda, že by kontaktnítelefon na manažera nefungoval. Proto Martin Kinský panu Klečkovi bryskně zavolal, vynadal mu, že nenapsal pravdu a praštil mu telefonem. Tímto se za neurvalost Kinského omlouváme - ale
nedalo se nic dělat, bylo to nutné. Co se Martina Kinského týče, předvedl neuvěřitelný herecký výkon, který by si zasloužil minimálně Českého Iva. Na
mále měl jen jednou, když mu volal programový ředitel Rádia 1 Saša Michailidis a chtěl se dohodnout na tom, že by na CD Pracovní soboty byly samolepky jeho stanice. Saša zahrnul Kinského technickými a ryze specifickými dotazy na charakter obalu a povedený manažer neměl ani páru, o čem je řeč. Nakonec se ale i z této těžké zkoušky úspěšně vylhal.
MILIÓNOVÝ KONTRAKT
Během těch pár týdnů začala Pracovní sobota žít vlastním životem. Dokonce jsme si na to tak zvykli, že nám ani nepřipadalo nefér, že všem svých kamarádům, kteří se nás to vyptávají, lžeme do očí I sami muzikanti si začali zvykat a o Pracovní sobotě dokonce mluvili i v několika rozhovorech. Milan tak něco vypustil ve stanici 0 a Klára dala exkluzivní e-mailový rozhovor do Elle (vzhledem k jejich brzké uzávěrce už nestíhali tiskovou konferenci,
čímž to trochu odnesli :). Mezitím vyšlo dubnové číslo Ultram:xu s kapelou na obálce a dokonce i recenzí jejich desky. I když jsme se báli, jestli to nebude moc podezřelé, většinu lidí to naopak ještě utvrdilo. K naší velké radosti se o PS začal zajímat i Vladimír Vlasák z MF Dnes, který byl pro nás velmi důležitý -jakmile se totiž něco objeví v tomto deníku, rázem o tom ví celá republika. Vlasák byl profesionálně obezřetný, několikrát po telefonu hovořil s Kinským i kapelou a nakonec napsal moc hezký velký článek. Vyřešil to elegantně. I když článek vyznívá v duchu, že kapela opravdu existuje, chytře zařadil i odstavec, kde mimo jiné stojí: "Projekt zavání také aprílem. Ale i kdyby to byl jen cimrmanovský vtip pro pobavení zúčastněných, nápad je dotažen po všech stránkách."
To už se blížil konec dubna a my začali připravovat tiskovou konferenci, která měla celou taškařici ukončit. Přestože se jí muzikanti původně odmítali zúčastnit, nakonec je celá kachna bavila do té míry, že se rozhodli přijít. Jen pár dní před koncem měsíce nám volal Michal Dvořák, že mluvil s šéfem vydavatelství B&M Music Michalem Bělouškem, který prý kachnu prokoukl,
ale je z ní nadšený a nabízí nám spolupráci. Jeho plán se nám líbil - B&M Music se dohodli s kapelou na exkluzivní spolupráci a na plánované tiskovce bude podepsána smlouva na rekordně vysokou částku. Říkali jsme si, že by to mohlo hodit tak pět miliónů... Třeba. Odeslali jsme tedy třetí tiskovou zprávu, která informovala o plánovaném kontraktu desetiletí a zároveň byla i pozvánkou na tiskovou konferenci. 0 miliónovém kontraktu informoval např. Alex Švamberk na serveru Novinky a opět také oblíbený Musicserver. Mimochodem - všechny zprávy o Pracovní sobotě na Musicserveru byly za poslední měsíc nejčtenějšími články vůbec.
Tiskovka
Poslední dny dobrodružství byly ve znamení příprav na tiskovou konferenci. Je pravda, že už jsme ze všeho toho úsilí začínali být kapánek unavení, chtěli jsme to však úspěšně dotáhnout do konce. Nejdůležitější bylo vymyslet, jakým způsobem oznámíme, že to byla kachna. Nápadů bylo víc, nakonec jsme zvolili televizní spot, který bude končit oznámením, že se jednalo o apríl. Lukáš Macura ze Cinemaxu ho vyrobil, Pierre Beneš se postaral o zvuk a herec Národního divadla Tomáš Racek ho namluvil pateticky hlubokým hlasem á la Jiří Bartoška. Na tiskovku se akreditovalo kolem pětadvaceti novinářů, takže bylo 30. dubna ve tři odpoledne v TWM Komplexu, kde se konala, relativně plno. Na poslední chvíli -
přesně den před tím - nás ještě polekala zpráva na webu konkurenčního Reportu s titulkem Pracovní sobota je fiktivní kapela, ovšem chyběly v ní jakékoliv přímé důkazy. Byl to jen dohad - samé "nejspiš" a "asi". I přesto musíme kolegy z Reportu ocenit, byť to bylo za pět minut dvanáct. Na konferenci dorazila celá kapela a přišel i Mardoša, kterému jsme svěřili roli konferenciéra a kmotra desky. Jen Michal Běloušek z B&M Music se z časových důvodů omluvil, a tak nakonec k podpisu fiktivní smlouvy nedošlo. Nakonec to ale nikdo neřešil. Na úvod tiskové konference si ještě muzikanti naposledy trochu zalhali (nejvtipnější byl Honza Čechtický, který prohlásil, že do Pracovní soboty šel proto, aby se zviditelnil a aby si vydělal na stavbu domu s výhledem na Pražský hrad), poté se cédéčko, které jsme speciálně pro tento účel vyrobili polili sektem, pustilo se video (najdete ho i na našem CD v datové části) s překvapivou pointou a... Zavládlo zvláštní ticho. Pár novinářů se rovnou sebralo a odešlo
pryč, zbytek nám nakonec přece jen zatleskal. Ovšem jak už je u nás na tiskovkách zvykem, kromě agilního Vladimíra Vlasáka se ale nikdo na nic nezeptal. Spolu s kapelou jsme tedy alespoň zhruba vysvětlili co a jak a bylo po legraci.
A POHÁDKY JE KONEC
I když hrozí riziko, že za tolik lží jednou skončíme v pekle, jsme rádi, že jsme Pracovní sobotu vytvořili. Byly to téměř dva měsíce nervů, adrenalinu, válečných porad, srandy na cizí účet a vůbec bezvadného dobrodružství. Navíc jsme zjistili, že lakovat česká média je jednodušší, než by se možná zdálo, že měsíc je pořád krátká doba na to, aby i o takhle vypečené kapele věděli skutečně všichni, že i námi vybrané osobnosti jsou na průlom do televizních zpráv málo provařené, že jen málokteří novináři mají energii na to, aby se zmohli na víc než na opsání tiskovky a že ne každý má smysl pro humor.
Jakmile se rozneslo, že to byl apríl, reakce byly různé. Většina lidí to naštěstí vzala (opět pan Vlasák, který do článku s názvem Pracovní sobota -
skupina, za niž by se nestyděl ani Jára Cimrman, napsal: "Článek o Pracovní sobotě vyšel i v MF Dnes, cítil jsem to tak půl na půl v poměru pravda/výmysl, takže jsem Pracovní sobotě z poloviny naletěl. Na druhou stranu si myslím, že "existence" Pracovní soboty stála za zaznamenání. Tak dobrý aprílový žert si v historii české hudební novinařiny snad žádná redakce nevymyslela.", někdo
byl dokonce vyloženě nadšen a horlivě nám gratuloval. Hodně lidí bylo ale smutných, protože se těšili na bezvadnou desku a ono z toho nic nebylo. Za
všechny citujme poněkud ukřivděný článek Jana Baluška z Musicserveru: "Pokud jste stejně jako my doufali, že se velké české hvězdy z různých kapel skutečně mohou dát dohromady jen z radosti z hudby, doufali jste marně, asi by je přesvědčily jen ty obrovské peníze, které v druhé fázi mediální masáže měla za debutové album zaplatit nahrávací společnost B&M Music." A pak tu bylo i dost vyloženě naštvaných reakcí, v nichž jsme my a bohužel i muzikanti byli nazváni trapáky či dokonce hůře.
Jistý VS např. zahořkle napsal: "Je to smutný, všichni zúčastnění u mě teda dost klesli... Napravit si reputaci můžou tím, že se fakt dají dohromady a pár kousků natočí...Do tý doby si Tata bojs nebo Extázi nepustím. Čus, seru na vás..." Co se dá dělat... Každopádně vás můžeme ubezpečit, že nikdo z nás to nemyslel zle. A hlavně, je to přece jenom rock and roll, nebo ne?
Zbývá tedy už jen jediná otázka:
Kdo je sakra Martin Kinský?
Záhadný text
Někdy jsme se do té mystifikace už zapletli do té míry, že jsme přestávali mít přehled, co je naše práce a co ne. Doběhl nás např. kdosi, kdo se podepsal jako Shower Boy a napsal do guest booku na stránkách PS úryvek textu ke skladbě Když kytara zpívá. Vůbec netušíme kdo to byl a proč si ten fiktivní text vymyslel, nicméně tady je:
Mám to rád
když třesou těly
Světla svítí
dusí dým
Nejsem tu však
pro zábavu
Musím přispět
umem svým
Chytím ji za krk
sál na mě se dívá
Hrábnu nad díru
A kytara zpívá
Napsali po prozrazení
"Pomineme-li fakt, že žurnalističtí elévové z Ultramixu zřejmě ten den bez pointy objevili, jakou moc v hudební branži mají, oceňme smysl pro humor, který
byl dotažen do nejzazšího možného konce."
Jaroslav Špulák - Právo
"Dalo se to poznat? Skupina sice vydávala přitroublé zprávy, to ji však v kontextu českého popu spíš zvěrohodnilo."
Pavel Klusák - Týden
"Pro příznivce české hudby to znamená jediné - opět se nedočká snad zajímavé desky."
Jan Balušek - Musicserver
Napsali před prozrazením
"Superskupina, jak si sami říkají, vznikla zhruba před rokem a celý projekt se jim podařilo naprosto utajit až do dnešních dnů. Show to zjistilo první!"
Pavel Eichler - Show
"Podobná sestava by se nezrodila pravděpodobně ani v těch nejodvážnějších snech jakéhokoli hudebního vydavatelství."
Jan Balušek - Musicserver
"Hlavním důvodem vzniku projektu byla podle hudebníků především vlastní zábava. K tomu odkazuje název kapely i vlastní hudba a texty v češtině, které překvapují smyslem pro humor."
Zpráva čTK
Oskar
SIM karta manažera Kinského. Nikomu nebylo podezřelé, že Kinský má Oskara, zatímco většina manažerů preferuje Eurotel, případně T-Mobile. My jsme Oskartu volili z důvodů láce, oproti předplaceným kartám konkurentů je výrazně levnější.
I takhle přihlouplý obal nikoho netrkl...
Perly z guestbooku
Před prozrazením
ADA
ty vole, to je ale uskupení! hodně zdaru!
STANUSKA
no ja asi chciiipnu - podle slozeni vyzerate jako NAJLEPSIA KAPELA NA
SVETE !!!
UP
sakra, to musi bejt ale narez, koupim si vase cD!!!
POSER
podle me je Kinsky totalne namysleny hovado, at jde do haje!
H2
a budou nejaky remixy od Underworld??
Po prozrazení
BARBUCHA
...tak to jako ze nikdy neuslysim, jak kytara zpiva, jo?
TOM
ste fšichni pěkný čů****!
PETA
Myslim ze tohle je for roku... gratulace!
FRANKIE
Odted' už nevěřim fakt ničemu!