Vždycky jsem obdivoval fanoušky, kteří sjedou celé turné se svou nejoblíbenější skupinou nebo sednou na letadlo a letí přes půl světa na své oblíbence. Když jela The Ecstasy Of Saint Theresa Slowthinking turné na podzim roku 2003, vážně jsem koketoval s myšlenkou, že se jim vydám v patách, nakonec jsem objel jen 3 místa. Už od minulého léta bylo jasné, že společné hudební setkání EOST s anglickou skupinou Bristish Sea Power bude mít i koncertní podobu, takže když se konečně ujasnilo, že na konci dubna přijedou Češi do Londýna, neváhal jsem ani minutu...

DEN PRVNÍ (čtvrtek 29.dubna 2004)

Ve čtvrtek jsem se tedy vydal z Bristolu směrem do Londýna, dorazil k večeru něco po šesté hodině, v mírném časovém tlaku vběhl do metra a s pravděpodobností 50:50 jsem vletěl do právě přijíždějícího vagónu. Překvapí snad někoho, že to samozřejmě bylo přesně na druhou stranu, než jsem chtěl? Dorazil jsem do Astors Hostelu u Hyde Parku, kde jsem si zamluvil 2 noclehy, rychle se ubytoval a vyrazil směrem do Shepard's Bush Empire. Londýnské metro opět nezklamalo a zasekli jsme se někde uprostřed tunelu na dobrých 10 minut. Už u východu stanice z metra překupníci nabízeli lístky na vyprodaný koncert, já se zrychleným krokem uháněl na místo činu. U vchodu jsem si koupil "pouze-pro-ČR-exklusivní-singl" A Lovely Day Tommorow (to je na delší povídání, zasvěcení vědí) a už jsem slyšel, že to v sále známě praská. Místní personál mě podle lístku popoháněl spletitými chodbami dál a dál, abych zjistit, že mám lístek až v třetím patře a ještě k tomu sedící. Pódium jsem sice pěkně viděl, ale bylo to poněkud daleko a tak fotky nedopadly moc dobře. Mírné zděšení pro mě ale nastalo, když se po třetí písničce EOST rozloučila a odkráčela pryč! Až po koncertě jsem zjistil, že jim britští chlebodárci vyměřili pouhých 20 minut a Extáze tak zahrála jen 5 skladeb. Po ní nastoupila předkapela The Duke Spirit, která v této roli sjezdila celé jarní turné. Zatímco reakce na Čechy byly ze strany publika britsky vlažné a formální, předkapelu už oceňovali větším aplausem a je poněkud paradoxní, že v jejich hudbě se tu a tam objevilo nějaké to zavazbení kytar se kterým se EOST prosadila právě na ostrovech před mnoha lety, ale dneska je hudebně jinde. Vrátit se byť jen na alternativní výsluní současné UK scény bude tedy velice těžké, protože hudební trend je momentálně někde poněkud jinde.

Desku British Sea Power (BSP) jsem si poslechl jen jednou a příliš mě nenadchla, o to bylo příjemnější zjištění, že v živém podání má jejich hudba mnohem jasnější aranžmá než na desce, hudebně se pohybují někde mezi rockovým Bowiem a Joy Divison. Současná retro vlna se odráží i v publiku a tak je opět v módě „crowd surfing“ a ochranka pod pódiem měla plné ruce práce, aby z toho lidského moře co chvíli odebírala lidské naplaveniny. Už potřetí jsem taky zažil výlet některého z členů kapely do publika, je pravda že klávesák/perkusionista Eamon z BSP je tím proslulý.

Po koncertě jsem postával před koncertním místem, zanedlouho jsem se potkal s nakládající skupinou a poté se s nimi svezl do jejich Hotelu Columbia, který se neuvěřitelně nacházel pouhé dvě ulice od mého hostelu. Pomohl jsem vyložit věci z auta (dělat bedňáka Extázi byl vždy můj sen!), dal si s nimi jedno pivo v hotelu a poté odkráčel zpět k mému přechodnému bydlišti.

DEN DRUHÝ (pátek 30.dubna 2004)

Po šesté hodině jsem vyrazil směrem do klubu Cargo. Díky minulo-dennímu setkání se skupinou jsem se nemusel strachovat o lístek, byl jsem zapsán na guestlist, vyhazovač se mě ale zeptal, na kterém se nacházím. Když si prošel těch několik papírů ve složce, našel mé jméno na "five pound guestlistu"… Holt i v kategorií hostů jsou různé úrovně, ale stejně jsem byl za to vděčný, že jsem si ušetřil nervy a 5 liber. "Český večer" se projevil tak, že se na dvou velkých projekčních plátnech promítaly Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, krátké filmy Sen a Frikasé a videoklipy z produkce VJ Clada. Zatímco si Angličané dopřávali českých značek piva z Budějovic a Plzně, já jsem experimentoval s Old Speckled Hen a to nejen z důvodu nejlepšího poměru cena/procento alkoholu/velikost (Ł3,90 / 5,2% / 500ml). EOST odehrála více než třičtvrtěhodinový set, přijetí publika bylo o mnoho přívětivější a vřelejší. Ačkoliv jsem koncertní podobu poslední desky viděl tímhle koncertem už podesáté, hodně (no tedy aspoň z mého pohledu) se skladby změnily v aranžmá, J.P.Muchow téměř nepustí kytaru z ruky a ve 2 skladbách dokonce třímal basu! BSP napodruhé jsem si už užíval ještě víc a zbavil jsem se svého původního skepticismu a po návratu zpět jsem zařadil několik skladeb do svého osobního playlistu.

Po půlnoci nastal historický okamžik hned z několika důvodů - stali jsme se členy EU a obě skupiny vůbec poprvé (a možná i naposled) zahrály skladbu Fakír z pera R.A.Dvorského a "standardně" A Lovely Day Tommorrow / Zítra bude krásný den, která přímo srší optimismem (i když trochu melancholickým)... Později jsem si opět zabednačil a rozloučil se s EOST...